Městský erb:
Navštíveno: 24. 8. 2020
Historie: Tachlovice jsou obec rozkládající se 16 km jihozápadně od centra Prahy. Kdy přesně byla tato obec založena nevíme, jisté ale je to že první písemná zmínka o této vsi pochází ze dne 14. července 1234, kdy v listině krále Václava I. pro Břevnovský klášter je uveden jako svědek vladyka Gebhard z Tachlovic. Dále se dozvídáme že v době kolem roku 1350 držel dva poplužní dvory Tomáš, syn Bernarda Pražského měšťana. V roce 1357 je zde zmiňován jako majitel Pražský měšťan Konrád Klementer. Právě v roce 1357 je zde i zmiňována poprvé zdejší gotická tvrz. Tento muž následně prodal zdejší tvrz a půlku zdejšího dvora Oldřichu Příbramskému, který byl také Pražským měšťanem. Po smrti Konráda zdědil jeho díl vsi jeho syn Šimon, který již roku 1362 vykoupil i druhou polovinu vsi spolu s tvrzí. V roce 1382 je zmiňován jako majitel této vsi Pražský měšťan Petr Čotr. Na počátku 15. století držel tuto ves Jan Student z Tachlovic, který byl také purkrabím na Hrádku, neboli Křivoklátu. Tento muž se pak v roce 1422 zúčasnil obrany Karlštejna proti husitským vojskům. Díky této obraně obsadili husité Tachlovice a tvrze se zmocnil Oldra ze Zhudovic. Tento muž však tvrz nedržel dlouho, jelikož když v roce 1434 táhly tímto krajem vojska Oldřicha z Rozenberka, tak tuto tvrz dobyly. Během tohoto dobývání byla zdejší tvrz pobořena a vesnice popleněna. V letech 1454 – 1469 je uváděn jako majitel této vsi rytíř Bušek a jeho syn, část vsi pak drželi ještě Pražští konšelé. Dalším majitelem této vsi byl Přech z Kladna, o kterém však nevíme kdy přesně ji držel. Dalším majitelem byl Zdeněk z Kladna, který dal tuto ves spolu s pustou tvrzí a dvorem jako dědičné léno do zemských desek. Následně Zdeněk v roce 1542 odkázal tuto ves synovi své sestry Oldřichu Žďárskému ze Žďáru. Po smrti Oldřicha drželi tuto ves jeho synové, nakonec ale roku 1547 držel tuto ves již jen Jan Žďárský, který ji držel do roku 1570. V tomto roce ji odevzdal svému synovi Albínovi, který ji držel do roku 1580, kdy 7. července zemřel. Tohoto statku se ujal Petr Vok, díky čemuž se soudil se svými bratry Gothardem Floriánem a Tiburcem. Díky soudu připadnul statek oboum bratrům, ale Tiburc se tohoto statku vzdal, a tak se majitelem vsi stal Gothard. Gothard připojil tuto ves ke svému Červeno - Újezdeckému statku. Gothard přenechal toto panství svému synovi Janovi, který ale již roku 1598 zemřel, a tak se ujal panství opět Gothard, který statek spravoval do roku 1604, jelikož jeho vnuk byl ještě nezletilí. Po smrti Gotharda roku 1604 se o panství starala jeho žena Jetřicha. Ta však již roku 1606 zemřela a poručíkem chlapce se stal jeho strýc Ctibor, jež roku 1615 zemřel a o mladého dědice se tak staral Ctiborův syn Jan Jiří, který spravoval panství až do roku 1618.
Dědic Florián Jetřich se oženil s Alžbětou Koronou, která byla dcerou Jaroslava Bořity z Martinic. Těmto dvěma se narodil syn, a tak nechali manželé v hájku v letech 1623 – 1625 postavit loretánskou kapli. Bohužel během třicetileté války v letech 1631 – 1632 saská vojska velmi zpustošila tuto ves a popelem tak lehl nejen kostel, ale i část vsi. V roce 1648 pak byla tato vesnice několikrát vypleněna Švédskými vojsky. Florián následně přenechal toto panství svému synovi Františku Adamu Eusebiovi. Tento muž však zemřel již roku 1670 jako svobodný, a tak toto panství bylo spravováno různými poručníky až do roku 1688, kdy při dělení majetku připadla tato ves Johaně Barboře, hraběnce Caretto Millesimo, která ji již dne 24. dubna 1697 prodala hraběti Karlovi Bredovi. Karel přikoupil ještě několik statků a vytvořil tak rozsáhlé Tachlovické panství. V roce 1732 prodal Breda toto panství Anně Marii Františce velkovévodkyni Toskánské. V roce 1741 ale byla tato vesnice v rámci války o rakouské dědictví přepadena bavorskou armádou. Po Anně zdědila tuto ves téhož roku Marie Anna Karolina vévodkyně Bavorská. Od roku 1751 toto panství patřilo jejím synům Klementovi Františkovi a Maxmiliánu Josefovi, kteří byli Bavorskými kurfirstům. Když zemřel roku 1777 zemřel Maxmilián Josef, tak panství přešlo na vévodu Karla Augusta Zweibrückenského, který jej již roku 1784 prodal Kristiánovi Augustovi Vladeckému. V roce 1790 na základě smlouvi se panství vrátilo zpět Karlu Augustu, jež zemřel roku 1795 a odkázal tak panství Bavorskému kuřfistovi Maxmiliánu Josefu, který se roku 1805 stal Bavorským králem. V témže roce postoupil všechny své statky v Čechách Salcburskému kurfirstovi arcivévodovi Ferdinandovi a od roku 1814 velkovévodovi Toskánskému. Po tomto muži zdědil tento statek roku 1824 jeho syn Leopol, arcivévoda Rakouský a velkovévoda Toskánský. Následně se na krátko toto panství stalo majetkem syna Napoleona Bonaparte a to Napoleona II., ale již dne 17. prosince 1847 se stalo panství majetkem rakouského císařského domu. Po zrušení patrimoniální správy se stala tato ves stala samostatnou obcí a svou samostatnost si udržela až do současnosti. Během 2. světové války se 94 mužů zapojilo do ilegální odbojové činnosti skupiny Železo 4, v rámci které během pražského povstání ve dnech 5. - 9. května 1945 bránili v Praze Hlavní poštu v Jindřišské ulici a Staroměstké náměstí. Dle sčítání z roku 2021 zde žilo celkem 878 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tachlovice
Zdroj: https://m.tachlovice.cz/historie/ds-1019
Dojmy: Velká vesnice, nacházející se jihozápadně od Prahy, kde je několik zajímavostí.
