Navštíveno: 10. 9. 2022
Historie: V roce 1859, kdy byla zahájena pravidelná doprava na železniční trati Pardubice - Liberec, se Semily staly ideálním místem pro založení průmyslových podniků. Klíčovou postavou v tomto příběhu byl továrník František Schmitt, který od obce Podmoklice a knížete Rohana zakoupil neúrodné a často zaplavované pozemky.
Tyto pozemky byly pro jeho plány ideální, neboť se nacházely mezi železniční tratí a řekou Jizerou, jejíž vodní energii bylo možné využít. Oblast, kde kdysi byly rybníky, byla lidově nazývána "v Rybníkách", "v Řekách" nebo "v Řikách".
V roce 1861 začala stavba závodu, který byl postaven v kombinaci historizujícího slohu a industrialismu. V té době byla v kraji nouze o pracovníky, protože panovala bída a nedostatek pracovních příležitostí. To přispělo k rychlému postupu stavby.
V roce 1862, po skončení přípravných prací, začaly na jaře vyrůstat zdi nového závodu a ještě téhož roku byla zahájena tkalcovská výroba v provizorních podmínkách.
V roce 1863 byla dokončena výstavba přádelny a také prvního obytného domu s čp. 100, který dočasně sloužil jako sídlo vedení závodu a stavebních kanceláří. Zahájení provozu v továrně přineslo zlepšení životní úrovně obyvatel obce a jejího okolí, zejména v podobě nových pracovních příležitostí.
V roce 1866 byla práce v Řekách dočasně zastavena následkem vpádu pruského vojska do Čech.
V červenci 1867 došlo k prvnímu konfliktu mezi dělníky a vedením závodu kvůli tvrdým pracovním podmínkám. Aby byly nepokoje uklidněny, byla v roce 1868 založena nemocenská a podpůrná pokladna, kterou majitel dotovat. Nejstarší známý pracovní řád firmy Schmitt pochází také z roku 1867. Stanovoval 13hodinovou pracovní dobu pro přádelnu a 12hodinovou pracovní dobu pro tkalcovnu.
V roce 1870 došlo k dalšímu zásahu do chodu továrny, když začátkem března vypukl požár v přádelně. Tato nešťastná událost připravila o práci několik set dělníků. Firma však okamžitě začala s obnovou a rozhodla se zároveň rozšířit novou přádelnu. Ještě v tom samém roce byla nová přádelna zastřešena a o rok později byla dokončena. Při této příležitosti bylo také modernizováno technologické vybavení přádelny.
V roce 1871, po skončení přípravných prací, začaly na jaře vyrůstat zdi nového závodu a ještě v tom samém roce byla zahájena tkalcovská výroba v provizorních podmínkách. V roce 1874 denní produkce bavlny v přádelně přesáhla 100 metráků při zapojení všech 46 tisíc vřeten. V tkalcovně bylo v provozu tisíc stavů.
Rok 1875 byl také ve znamení stavebních aktivit. Byl postaven železný most do Bítouchova, železný most k hotelu a do tovární kolonie byl zaveden plyn. V roce 1882 byl závod napojen na telefonní síť a vodovod a na stráni u závodu byl zřízen park.
V roce 1883 zemřel zakladatel závodu Franz Schmitt, který byl považován za jednoho z největších průmyslníků v Rakousku. Jeho nástupcem se stal Konrád Blaschka. V roce 1884 využili dělníci ze semilských Řek možnosti, kterou jim poskytl zákon z roku 1870, a uspořádali menší stávku v tkalcovně.
V roce 1885 došlo k další, tentokrát větší stávce, které se účastnilo na 400 dělníků. Výsledkem byla dohoda, kterou však firma Schmitt nedodržovala, a proto ještě v tom samém roce došlo k další stávce, které se zúčastnilo na 700 dělníků.
Na konci roku 1911 dělníci založili odborovou organizaci "Skupina českých textiláků" se sídlem v Bítouchově. V roce 1913 došlo ke změně ve vedení firmy, když zemřel Konrád Blaschka. Správu společnosti poté převzali společníci Konrád Blaschka junior a Herrmann Blaschka.
V roce 1918 se stal Herrmann Blaschka jediným vlastníkem firmy Schmitt po smrti Konráda Blaschky juniora. O rok později, v roce 1919, vyvolala světová válka dramatickou demonstraci kvůli vysokým cenám, nedostatku základních potřeb a omezení výroby.
V roce 1921 byla založena KSČ, která sehrála klíčovou roli v boji za práva dělníků, a byl vydán zákon o závodních výborech. Hospodářská krize, která přišla v roce 1929, měla přímý dopad na závod v druhé polovině roku, což vedlo k dočasnému zastavení provozu tkalcovny.
V roce 1931 byla v prádelně zavedena práce obtýden. I přes podpory v nezaměstnanosti, které začaly vyplácet odborové organizace, se životní úroveň semilských textiláků snižovala. Firma Schmitt se během této krize potýkala s finančními problémy a do továrny byl zaveden bankovní dozor.
V roce 1933 došlo k úplnému zastavení prací v malé přádelně a postupnému omezování provozu tkalcovny. K jejímu úplnému zastavení došlo v roce 1934 a do konce druhé světové války se zde nepracovalo.
V roce 1940 byla firma Schmitt prodána a vlastnictví přešlo z Herrmanna Blaschka na bratry Ericha a Waltera Rudolfovy. Tímto okamžikem skončilo 80leté panování rodiny Schmittovy v Řekách.
V roce 1941 byl 25. září zastaven provoz staré přádelny a v chodu zůstala pouze malá přádelna s 10 tisíci vřeteny. V roce 1942 byl v závodě zřízen sklad potřeb pro válečné námořnictvo.
V roce 1944 převzala většinu tovární plochy firma Zittwerke a zavedla v areálu výrobu a opravy leteckých motorů. Zachována zůstala pouze malá přádelna, zbytek textilních strojů byl demontován. V Řekách pracovalo touto dobou 2 655 zaměstnanců, z toho 311 žen. Počet pracovníků kolísal, ale podle různých svědectví jich zde v určité době pracovaly až 3 tisíce. V závodě bylo zaměstnáno mnoho Němců (zejména jako mistři a podmistři), ale čeští zaměstnanci stále převažovali.
Na konci druhé světové války v roce 1945 zůstala z největšího textilního závodu na okrese pouze část přádelny, jelikož 80 % provozní plochy zabrala za války zbrojní výroba. Závod byl na základě znárodňovacího dekretu prezidenta republiky dán pod národní správu jako německý majetek. Díky obětavosti a úsilí zaměstnanců byla postupně obnovována textilní výroba (zatím jen v přádelně), která ale po nějakou dobu fungovala v tomto jednom objektu s kovovýrobou, jakýmsi válečným pozůstatkem. Ukázalo se, že toto řešení není vhodné a kovovýroba byla přemístěna do jiných prostor firmy Schmitt, dnešní Technometry. Tento proces přemísťování byl dovršen až v roce 1949.
V roce 1946 se závod v Řekách postupně stává administrativním centrem nového rozsáhlého národního podniku, jehož účelem bylo řídit textilní výrobu v Pojizeří a na Tanvaldsku. Proto bylo velké úsilí věnováno vybudování prostor pro podnikové ředitelství v prostorách přádelny.
V roce 1947 došlo k rekonstrukci vodního díla a výměně turbíny. S únorovými událostmi a komunistickým statním převratem v roce 1948 přichází pro závod v Řekách, stejně jako pro mnoho dalších v Československu, mnohé změny. Byly vytvořeny jednotný závodní výbor ROH a dělnické milice. Byla znovuzřízena také tkalcovna s využitím stavů z likvidovaných menších provozoven, kde se vyráběly tkaniny pro technický sektor a částečně také lůžkoviny.
V roce 1949 byla pro vlastní tkalcovnu zřízena přípravna, která později sloužila jako centrální přípravna materiálu pěti tkalcovnám podniku. V roce 1950 byla zřízena obrubovna plenek a podnik se postupně stává jediným výrobcem dětských plen pro celou republiku a část produkce byla dokonce vyvážena do zahraničí.
V roce 1955 došlo k modernizaci v tkalcovně. Mechanické stavy byly vyměněny za automaty Hrdina, přemístěné ze závodu 03 Semily a část byla opatřena novými listovkami. Rozšiřuje se sortiment výroby o trenkoviny a ručníkoviny.
V roce 1957 začala firma nahrazovat staré samopředy modernějšími kroužkovými stroji, což trvalo až do roku 1960. V roce 1959 byly po dokončení stavebních úprav v přádelně instalovány nové sovětské dopřádací stroje Penzmash.
V roce 1965 byl postaven nový sklad bavlny s moderním systémem pneumatické dopravy bavlny. V roce 1967 byla zřízena nová šlichtovna vybavená šlichtovacími stroji Sucker. V letech 1972 až 1973 byla přádelna vybavena novými mykacími stroji CZ 69.
V roce 1993 se z bývalého státního podniku Kolora staly dvě textilní akciové společnosti – Kolora a Hybler. Areál dnešní FABRIKY 1861 patřil firmě Kolora a.s. V roce 2013 však textilní společnost CZ 2013, která vlastnila areál, upadla do insolvence.
Během dvouletého konkurzního řízení došlo k velkým škodám na majetku způsobené častými krádežemi a vandalismem. V roce 2020 se jediným vlastníkem areálu stala společnost FABRIKA 1861 s.r.o., která je vlastněna rodinou Kuršelových. Tato rodinná firma začala postupně realizovat nutné opravy v areálu a zároveň postupně začala navracet život do tohoto industriálního komplexu.
V roce 2021 došlo k velkolepému návratu života do areálu FABRIKY 1861 v Semilech. Velký počet akcí, oprav a změn vedl k vytvoření multifunkčního areálu pro veřejný, kulturní a podnikatelský život. V areálu se nachází sídla několika firem, textilní výroba, skladovací plochy, dílny, ateliéry, galerie a další zajímavé prostory.
Zdroj: https://fabrika1861.cz/historie/
Dojmy: Velmi zajímavý areál textilní továrny.
