Navštíveno: 10. 9. 2022
Historie: Semily, malebné měto s bohatou historií, se poprvé písemně připomíná v roce 1352. Tehdy byla v držení pánů z Lemberka, konkrétně Haška z Lamberka, který zde vládl do roku 1395. Po jeho smrti před rokem 1402 přešly Semily do vlastnictví Jarka ze Železnice.
Během husitských válek, kolem roku 1428, se majitelem stal Heník z Valdštejna. Avšak již ve 30. letech 15. století se majitelem stal Jarkův syn, Vaněk ze Železnice, který zde také sídlil. Po Vaněkově smrti po roce 1463 zdědila Semily jeho dcera Kateřina z Pecky a její manžel Protiva z Rožmitálu.
Na konci 15. století se Semily staly součástí panství Návarov. Tvrz v Semilech, jejíž přesnou dobu vzniku ani zakladatele neznáme, pravděpodobně vznikla již ve 14. století. Její existenci nepřímo dokazuje skutečnost, že zde sídlil Vaněk ze Železnice, ačkoliv vlastnil i pevný hrad Pecku.
Semilská tvrz měla významnou roli, neboť stála na důležité zemské cestě vedoucí Pojizeřím do Krkonoš. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1511, kdy bratři Jan a Bernard z Valečova prodali Návarov a Semily Janu Svojanovskému z Bozkovic. Další zmínka o tvrzi je z roku 1543, kdy Semily koupil Zikmund Smiřický ze Smiřic.
Semily, které byly dlouho v držení rodu Smiřických, prošly mnoha změnami až do doby Bílé hory. Tehdy byly konfiskovány zemřelému Albrechtu Janu Smiřickému a prodány Albrechtu z Valdštejna. Po jeho smrti v roce 1634 získal panství Semily v roce 1635 od císaře Ferdinanda II. hrabě Mikuláš Desfours jako úhradu za vojenské pohledávky.
Třicetiletá válka zasáhla semilskou tvrz, která od dob Smiřických nebyla sídlem vrchnosti, ale jen správním centrem panství. Jak přesně válka tvrz ovlivnila, nevíme, ale víme, že švédské oddíly zde operovaly zejména v letech 1639, 1640, 1643 a 1648.
Po Mikuláši Desfoursovi zdědil Semily jeho syn Albrecht Maxmilián Desfours a po něm jeho syn Ferdinand Ignác Desfours. Z roku 1687 je zachován urbář semilského panství, který obsahuje i popis objektu nazývaného “vrchnostenské obydlí”. Toto obydlí, stojící u řeky Jizery, mělo dvě budovy - jednu kamennou a jednu dřevěnou. V sousedství obou budov stály pivovar a hospodářský dvůr.
Tento popis je posledním dokladem o starém vrchnostenském sídle v Semilech, protože v roce 1691 celé město včetně něho vyhořelo.
Pokračujeme v naší cestě časem a přicházíme k otázce, kde přesně stávala původní semilská tvrz. Tuto otázku nelze bezpečně zodpovědět. Podle místní tradice a názoru regionálního historika F. Mizery se tvrz pravděpodobně nacházela na poněkud vyvýšeném místě zvaném Koštofrank. I když se zde nezachovaly žádné přímé stavební pozůstatky po tvrzi, výhodná poloha a přístupy úvozem od Jizery i od města by tomu nasvědčovaly. Tyto přístupy však byly při stavbě silnice k Benešovu v roce 1870 a cesty ke hřbitovu v roce 1972 zcela zahlazeny.
F. Mizera se domnívá, že tvrz přestala existovat již v 16. století. Je však výslovně doložena ještě v roce 1635 a nemáme ani doklady o stavbě nějakého nového sídla, které by odpovídalo výše uvedené poloze při Jizery, kde by ostatně bylo ohroženo častými povodněmi. Lze tedy předpokládat, že stará tvrz, jejíž hospodářské budovy a polnosti ležely poblíž Jizery a která nebyla od splynutí s většími državami v 16. století již trvalým sídlem vrchnosti, převzala pak jen funkci administrativního centra panství a zanikla při požáru v roce 1691.
Po devastujícím požáru Semil v roce 1691 se tehdejší majitel panství, hrabě Ferdinand Ignác Desfours, rozhodl pro řadu opatření k obnově města. Jedním z nich byla výstavba jednopatrového zámku v barokním stylu kolem roku 1700. Zámek byl postaven na novém místě, dostatečně vzdáleném od řeky Jizery a pod poměrně příkrou strání.
Zámek měl půdorys ve tvaru písmene U, jehož postranní patrová křídla obepínala nádvoří. Směrem k Jizeře se rozkládal park a severní fronta nádvoří byla zdobena přízemními obloukovitými arkádami. V zámku byla umístěna správa panství, protože vrchnost sídlila na jiných zámcích a do Semil zajížděla jen zřídka.
V roce 1748 koupil semilské panství od Ferdinanda Ignáce Desfourse jeho zeť, hrabě František Václav Caretto Millesimo, který zpočátku na semilském zámku i sídlil. Jeho nástupcem se stal syn Ferdinand Caretto Millesimo. Za jeho vlády, v roce 1771, navštívil Semily císař Josef II. Císař se ubytoval na faře, ačkoliv v té době byl zámek už sídlem vrchnosti a jeho čelní, dosud přízemní křídlo bylo rozšířeno o první patro.
V roce 1775 byl zámek vydrancován zástupy vzbouřených sedláků, táhnoucími krkonošským podhůřím z východních Čech. Po smrti Ferdinanda Caretta Millesima zdědil statky jeho syn Josef a po něm stejnojmenný Josefův syn, který v roce 1810 prodal semilské panství Jakubu Veithovi.
Již po čtrnácti letech, během nichž byly na zámku provedeny některé drobné úpravy v klasicistním slohu, prodal Jakub Veith v roce 1824 semilské panství knížeti Karlu Alainu Rohanovi, majiteli panství Sychrov. Od jeho dcery Berty získal v roce 1837 Semily kníže Kamil Rohan, který však trvale sídlil na Sychrově.
Za vlády Kamila Rohana se semilský zámek stal opět jen sídlem vrchnostenských úředníků. V roce 1855 byl zámek upraven pro potřeby okresních úřadů. V roce 1899 koupilo zámek město Semily a provedlo další vnitřní přestavby pro umístění berní správy a poštovního úřadu. Celý objekt byl v roce 1922 prodán československému státu.
V roce 1926 bylo přistavěno druhé patro a zámek je dodnes státním majetkem. Sídlí v něm okresní národní výbor. V letech 1969 až 1970 bylo přistavěno třetí patro, zazděny arkády v nádvoří a zrušena dřívější zahrada. Stavebními zásahy za posledních 120 let byl dřívější charakter šlechtického sídla úplně setřen.
Takto se uzavírá kapitola o semilském panském sídle, které bylo nejprve tvrzí a poté zámkem. Od svých skromných počátků v 14. století, kdy byla postavena první tvrz, až po současný zámek, který prošel mnoha změnami a rekonstrukcemi, je tato historie svědectvím o proměnách, které Semily prošly v průběhu staletí.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve slezsku - Rudolf Anděl
Dojmy: Zajímavý zámek, který i přes moderní úpravy, stále připomíná zámeckou stavbu.
