Navštíveno: 6. 9. 2022
Historie: Tento františkánský klášter byl založen dne 1. května 1651 hrabětem Maxmiliánem z Valdštejna. Původně se zde nacházelo deset měšťanských domů, které byli zbořeny. Klášter byl následně vybudován mezi lety 1651 – 1655 v barokním slohu podle plánů pro mě neznámého autora. Spolu s klášterem byl budován i honosný klášterní kostel sv. Františka z Assisi. Stavba kláštera s kostelem byla symbolicky ukončena zasvěcením, které proběhlo dne 25. února 1657 kardinálem Harracha. Již mezi lety 1682 – 1685 bylo přistavěno severovýchodní křídlo tohoto kláštera. Bohužel dne 20. dubna 1707 tento klášter s kostelem vyhořel. Brzy na to se ale dočkal své barokní obnovy, která probíhala pod vedením Valdštejnského stavitele Mikuláše Reimunda a o kamenické práce se postaral Nicolas Khützinger. Již dne 19. března 1708 byly zavěšeny do kostela nové zvony a v roce 1709 byl klášter znovu vysvěcen. Bohužel v roce 1806 kostel znovu vyhořel a poškozen byl tak, že silný vítr strhl průčelí tohoto kostela. Své obnovy se kostel dočkal v letech 1822 – 1824, kdy byl obnoven v empírovém slohu s prvky klasicismu. Díky tomu získal kostel svou současnou podobu. Svého nového vysvěcení se kostel dočkal dne 1. srpna 1822 a provedl jej Libuňský děkan Karel Meinhard Zelinka. V roce 1842 byla ke kostelu přistavěná nízká zvonice. Zdejší klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl násilně zrušen v rámci Akce K, kterou provedla tehdejší komunistická vláda. Následně v klášteře se usídlila pobočka pošty, která se zde nacházela i v době mé návštěvy.
Co se týká podoby kostela, tak se jedná o jednolodní orientovanou obdélníkovou stavbu, zpevněnou opěráky na jižní straně. Tyto opěrné pilíře pocházejí z dob první opravy kostela v roce 1672, kdy hrozilo zřícení této jižní stěny v souvislosti se zavodněním základů. Má půlkruhově uzavřený presbytář s rozměrem devět metrů. Na východní straně presbytáře ke kostelu přiléhá pseudorománská kamenná hranolová zvonice z roku 1842. Hlavní průčelí kostela je postaveno přímo do náměstí. Průčelí má rizalit a je dvoupatrové. V dolní části je členěno čtyřmi toskánskými pilastry s kladím, v patře je členěno lizénami a lunetovým oknem. Průčelí je zakončené volutovým štítem. Barokní vstupní portál je z roku 1707, jedná se o jedinou dochovanou část barokního exteriéru. Nad ním se nachází Valdštejnský erb a nika s pískovcovou sochou sv. Františka z Assisi V průčelí kostela se nachází Boží hrob vytvořený roku 1781 P. Jakubem Chaloupkou. Nalevo od něj se stojí u největšího z pískovcových opěráků velký, přibližně šestimetrový dřevěný kříž s plastikou Krista. Kostelní loď má po dvou půlkruhových oknech ve výšce prvního patra na severní a jižní straně. Vnitřek kostela je sklenut valenou klenbou s lunetami a je členěn pilastry.
Původní zařízení kostela se nezachovalo, neboť bylo zničeno během požáru v roce 1707. Přesto je nám znám jeho popis. Hlavní oltář v presbytáři obsahoval obraz Narození Páně, na evangelní straně stál oltář sv. Františka z Assisi s obrazem Porciunkule. Boční oltář na epištolní straně byl osazen obrazem sv. Antonína Paduánského. Kostel měl ještě další, malý mariánský oltář u vchodu do kostela na epištolní straně. Další oltář pod kostelní kruchtu přibyl v roce 1688, jeho autorem byl Adam Fiala, turnovský truhlář a jeho zasvěcení bylo Svatému Kříži a Bolestné Panně Marii. Před požárem v roce 1707 se v kostele prokazatelně musela nacházet socha či obraz sv. Jana Nepomuckého, neboť pražská biskupská konsistoř žádala v srpnu 1707 informace od turnovských františkánů o údajném zázračném ušetření sochy či obrazu tohoto světce před dubnovým ničivým požárem v souvislosti s otevřením kanonizačního procesu s tímto světcem. Po požáru byl kostel nově vybaven v barokním stylu. Boční oltáře sv. Františka a sv. Antonína byly do kostela převezeny již rok po požáru - v srpnu 1708 z Doks. Ještě téhož roku byly do chóru kostela instalovány i nové varhany. Hlavní, portálový sloupový oltář také pochází z roku 1708. Nachází se na něm kopie Correggiova obrazu Narození Krista a sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Oltářní obrazy sv. Františka a Narození Páně jsou dílem Jana Jiřího Hertla. Oltář Panny Marie byl obnoven roku 1725 a byla naň umístěna kopie obrazu Madony Svatotomské. Téhož roku byly na oltář sv. Josefa umístěny obrazy svatých Petra z Alkantary a Jana Nepomuckého. Obraz sv. Linharta z roku 1789 namaloval J. Hisler. Sochy sv. Jana Křtitele a sv. Václava na kruchtě z let 1708-1711 jsou dílem Pavla Rožáta z Mnichova Hradiště. Kazatelna je rokoková z konce 18. století. Před hlavním oltářem se nachází fundátorská krypta, jež po jistou dobu sloužila za rodovou hrobku mnichovohradišťské větvi rodu Valdštejnů. Prvním pohřbeným byl hrabě Ferdinand Arnošt, druhý fundátor kostela, jenž zesnul v květnu 1657, jen několik měsíců před slavnostním vysvěcením kostela. Proti vchodu do kostela, patrně bočnímu, byla vystavěna také hrobka pro řádové bratry (crypta fratrum versus portam templi). Zemřelých mnichů v ní mezi lety 1657–1787 spočinulo 75. Krom toho byla od roku 1680 využívána i pro pohřbívání světských osob, diecézních kněží a zejména terciářů. Tato těla byla v roce 1705 přesunuta do hrobky pro saeculares - světské osoby uprostřed kostelní lodi. Jako rodovou hrobku kryptu kostela patrně využíval i rod rytířů Lamotte z Frintroppu.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Franti%C5%A1ka_z_Assisi_(Turnov)
Zdroj: https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-frantiska-z-assisi-17726442
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1k%C3%A1nsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter_(Turnov)
Dojmy: Nádherný barokní klášter, u kterého stojí empírový kostel, jež je dominantou zdejšího náměstí.
