Navštíveno: 9. 3. 2017
Historie: Představte si malou kolonizační vesničku, jejíž jméno odkazuje na oblast u pěkné studánky. Toto jméno je odvozeno ze staroněmeckého slova “Brunen”, které může znamenat jak studánka, tak pramen. Od svého vzniku byla tato vesnička součástí panství Kynšperk.
První zmínka o ní pochází z roku 1370 z Leuchtenberské lenní knihy, kde je uvedena jako Schönbrunn. V průběhu let se její název měnil - v roce 1525 ji Loketský urbář zaznamenal jako Schonbrun a v roce 1542 jako Schönbrunn. V roce 1600 je uvedena jako Schonbrun a v roce 1630 jako Schönbrun. V publikaci Mappa chorographica totius regni Bohamiae exhib. z roku 1720 je zakreslena jako Schönbrunn.
Po 2. světové válce nastal problém, jak vesnici pojmenovat. Byla řada návrhů, včetně Krásná Studánka, Šumná a Studničky. Nakonec bylo vybráno jméno Studánka.
Vesnice byla původně majetkem rodu Leuchtenberg, jak dokládá nejstarší zmínka v lenní knize. Další zmínka z roku 1311 popisuje Tutu ze Schonprunu, který se stal soudcem v Chebu. Ve Šlikovském urbáři je uveden popis majetku obce, který se skládal ze čtyř celých dvorů a osmi polovičních dvorů. V té době spadala Studánka pod správu Mostova.
V následujících letech získal majetek Studánky šlechtic Jaroslav Hoffmann z Münchhofenu na zámku Steinhof. K jeho majetku tehdy patřily také vesnice Dvorečky a Libava. Hoffmann byl věrný luterán a rozhodl se připojit k protikatolické lize, která prohrála u Bílé hory. Hoffmann byl nucen uprchnout a jeho majetek, stejně jako majetek Kynšperka, propadl fiskusu.
V roce 1630 pak tyto statky z fiskusu koupili pět bratři Metternichové: Karl, Emerich, Johann Reinhard, Wilhelm a Lothar. Tito pět majitelů se objevují v berní rule z roku 1654 jako majitelé Studánky. V té době se ve Studánce nacházelo 17 domů s 96 obyvateli a dvěma mlýny.
Metternichové ji vlastnili až do roku 1726, kdy ji zakoupil svobodný pán z Waterfordu. V roce 1757 však panství přešlo do rukou rodu Sitzendorfů. V té době se obyvatelé živili především zemědělstvím, pěstovali obilí a chmel, který prodávali v Sokolově. Někteří obyvatelé pracovali v lesích, byl zde také jeden kovář a forman. Vesnice měla dva mlýny, jeden sloužil jako pila a druhý jako mlýn na obilí.
V roce 1840 získal celé panství August Eusebian Haase a jeho choť. V té době zde byla také jednotřídní škola, kam chodilo 45 dětí. Topograf Sommer ve svých seznamech z roku 1847 uvádí, že ve Studánce bylo 43 stavení a 320 obyvatel. Kromě školy zde byla také hospoda a nedaleký lesní úřad. Vesnice patřila farou ke Smrkovci.
V roce 1850 získala většina obcí samostatnost, ale Studánka nebyla mezi nimi. Samostatnost získala až v roce 1886 a udržela si ji až do roku 1945. V době kolem 2. poloviny 19. století zde bylo 46 domů a 285 obyvatel, všichni byli Němci. Po konci 2. světové války a odsunu německého obyvatelstva zůstala obec neobydlena, protože začala spadat do vojenského prostoru. Teprve když byl vojenský prostor ukončen v roce 1954, byla připojena k vesnici Kostelní Bříza. Okolí vesnice poté převzaly Sdružené zemědělské a lesní závody Kynžvart, které zde vybudovaly 400 hektarovou oboru pro daňky a muflony, která tu stojí dodnes.
Vesnice Studánka je dnes téměř opuštěná, s jediným domkem ve spodní části vsi, pomníkem obětem 1. světové války a bývalým návesním rybníčkem, který je nyní prázdný a zarostlý stromy a křovím. Občas můžete narazit na zbytek sklepa, protože po skončení vojenského sektoru vojáci srovnali všechny domy se zemí.
Jedinou dochovanou památkou je pomník obětem 1. světové války, velký otesaný kámen, který měl na sobě umístěnou pamětní desku, která se časem rozpadla. Pomník byl vytvořen neznámým autorem někdy v průběhu 20. nebo 30. let 20. století jako připomínka padlých mužů z této vsi. Pomník byl původně povalen v průběhu 2. poloviny 20. století, ale místním nadšencům se jej podařilo znovu vztyčit v původním centru vesnice.
Málo lidí ví, že vesnice nestála podél hlavní silnice, ale vedle u pomníku doleva a poté mezi mohutné stromy a nahoru do stráně, následně se na vrcholu kopce napojovala na dnešní silnici. Mezi stromy jsou stále patrné základy několika domů a statků, i když již ne tak dobře. Tato oblast je naštěstí málo známá hledačům pokladů, takže tu není rozvrtaná půda, ale možná i za to může stádo krav, které se pravidelně pase na území bývalé obce. Taková je dnes Studánka, vesnice plná historie a tajemství.
Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/studanka/
Dojmy: Tento starý a sešlý pomník je jediná věc, která připomíná že tu kdysi něco stálo.
