Městský erb:
Navštíveno: 16. 8. 2015
Historie: První písemná zmínka o obci pochází z roku 1232 (Cuningberch), a to ze zakládací listiny města, která je uložena v Národním archivu v Praze. Je vydána králem Václavem I. a je nejstarší dochovanou zakládací listinou města v ČR. Václav I. v ní povoluje Doksanskému klášteru založení města v okolí kopce zvaného Cuningberg (Královská hora). Archeologické nálezy dokazují, že k pokusu o založení města došlo, nikoliv ovšem na území dnešního města, ale na ostrohu nad říčkou Libavou, poblíž dnešního Libavského Údolí. Vzhledem k nutnosti ochránit západní hranice státu a obchodní stezku vedoucí do tehdy ještě německého Chebu podél řeky Ohře, se k myšlence založit na tomto místě město vrátil král Přemysl Otakar II.. Na vrchu Cuningberg je v 60. letech 13. stol. založena pevnost, sloužící ke strážní službě nad obchodní stezkou. A v podhradí, v místech kde se dnes nachází náměstí Míru záhy vzniká město sloužící jako hospodářské zázemí hradu. Více než padesátce okolních vsí připadla povinnost sloužit při obraně pevnosti(tzv. služebná manství). Město Kynšperk vzniklo jako královské město, nicméně na jeho území působil šlechtický rod Plankarů, který v Kynšperku a okolí na přelomu 13. a 14. století vlastnil několik statků. Nejstarší zmínku o nich máme z 22. září 1290, kdy je v listině týkající se sporu mezi křižovníky s červenou hvězdou a cisterciáky z Waldsassenu o patronátní právo nad kynšperským kostelem Panny Marie zmínka o pánu Volfartovi z Kynšperka (také Wolfhardtovi). Kynšperku je Přemyslem uděleno také Hrdelní právo, kterému podléhalo na 40 okolních vesnic. V roce 1364 uděluje císař Karel IV. Kynšperku Městské právo a též právo postavit kolem vnitřního města dřevěné hradby. K rozvoji města pomohlo i rozhodnutí Václava IV. z roku 1406, kterým umožnil usazování kolonistů v Kynšperku i okolí.
V roce 1408 zastavuje Václav IV. kynšperský hrad Mikuláši a Janovi Forsterům, ale zajišťuje se, aby mu zůstal otevřeným hradem. Během husitské revoluce zůstali místní věrni císaři Zikmundovi Lucemburskému, který jim za odměnu potvrdil městská práva. V roce 1426 je Kynšperk znovu zastaven, tentokrát Endrési staršímu ze Štampachu (také Ondřej ze Steinbachu), pravděpodobně za věrné služby Zikmundovi. Ondřej se dostal do sporu s kynšperskými měšťany v lednu 1437 pro omezování jejich práv. Spor nakonec musel řešit císař Zikmund, který znovu potvrdil městské svobody. Ty později potvrdil i král Jiří (1460), Vladislav (1477) a Ludvík (1522). V této době se na listinách prvně objevuje pečeť s městským znakem, který byl shodný se znakem královým. Ve 2. polovině 15. století se rod Štampachů dostal do sporu se šlechtickým rodem Šliků, který díky věrné službě Zikmundovi získal rozsáhlá území po celé Evropě a ovládl i téměř celé Loketsko. Po smrti Kašpara ze Štampachu v roce 1479 eskaloval spor v ozbrojený konflikt. Šlikům se podařilo hrad a město dobýt a značně vyplenit a tak se Štampachové rozhodli hrad raději předat svému spojenci, členu v té době mocného rodu Gutštejnů, Jetřichovi z Gutštejna, který se v roce 1493 vydal spolu s Janem Hasištejnským z Lobkovic na výpravu do Svaté země. V roce 1508 je pak Kynšperk potvrzen Jetřichu v léno i králem Vladislavem Jagellonským, který zvýšil zástavu o 500 kop grošů k odstranění škod.
Před rokem 1523 se rod Gutštejnů dostává do sporu s panovníkem a Volf z Gutštejna je přinucen prodat Kynšperk Štěpánu Šlikovi z Holíče a Pasounu. Za něj dochází k velkému rozvoji města včetně rekonstrukce hradu. V roce 1537 Ferdinand I. Habsburský potvrzuje městská privilegia a uděluje Kynšperku právo obehnat město kamennými hradbami. Po smrti Štěpána Šlika Kynšperk získal Albrecht Šlik, připojil jej k Loketskému kraji a roku 1541 jej přenechává strýci Jeronýmovi. Během Prvního stavovského povstání se Jeroným Šlik postavil proti císaři a po porážce povstání je jedním z potrestaných. Ztratil nárok na Loketsko, ale Kynšperk mu zůstal jako zástavní statek. O rok později ho vyměňuje s císařem Ferdinandem I. za švamberské panství a Kynšperk se tak stává opět královským městem. Císař ovšem potřeboval peníze a tak se rozhodl město opět zastavit. Nejprve v roce 1553 Jindřichovi z Plavna, poté v roce 1562 městu Lokti. Po skončení zástavy byl Kynšperk prodán jako svobodný statek za 22000 zlatých Janu Poppovi. Během jeho vlastnictví uděluje Kynšperku císař Rudolf II.Právo várečné majestátem vydaným 22.6.1595. Během 16. století se také objevují první zmínky o kynšperské škole.
V roce 1600 bylo město i okolní panství znovu prodáno, tentokrát Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostic, jako dědičný a vzpupný (svobodný) statek. Ten na poměrně drahou koupi (38 000 kop grošů) získává prostředky okamžitým rozprodejem a tak roku 1603 prodává hrad, sad, sladovnu a další majetek kynšperským měšťanům. Kromě majetku odprodal kynšperským měšťanům také městská práva a Kynšperk se tak stal svobodným městem. Při rozprodeji přišlo město o hrdelní právo nad některými vesnicemi, které přenechal Kašpar statku Habršperskému, další vesnice odprodal a zbytek připojil k Mostovu, který si zatím ponechal. Měšťané se ovšem rozhodli přijmout město opět jako královské léno. Za roční poplatek 100 zlatých jim ale Rudolf II. zaručil podřízení pouze českému králi. To potvrdil v roce 1612 také Matyáš Habsburský. Kynšperský hrad, nyní nevyužívaný, začal pustnout a na jeho severní straně byl dokonce zřízen židovský hřbitov. Během Českého stavovského povstání se Kynšperští postavili na stranu stavů, za což byli Ferdinandem II. Štýrským po porážce povstání potrestáni. V roce 1621 byly za půjčku 40 tis. zlatých kynšperské statky zastaveny rodu Metternichů, kteří je v roce 1630 kupují. Během následujících bojů třicetileté války byl Kynšperk několikrát obsazen, nejprve saským a ve čtyřicátých letech švédským vojskem. Během jednoho obléhání byl také značně poškozen hrad, který vyhořel. Následkem bojů značně poklesl počet obyvatel. Soupis obyvatel z roku 1651 ukazuje, že v Kynšperku žilo pouhých 288 obyvatel v 61 domech. Po skončení bojů přichází období postupného rozvoje pod správou Metternichů, kteří ke Kynšperskému panství postupně připojovali okolní statky a vsi. Hrad, který byl v dezolátním stavu byl postupně rozebírán na nové stavby a tak byl pro potřeby vrchnosti na náměstí vystavěn Panský dům. Roku 1695 tato větev Meternichů vymírá a majitelem Kynšperka se stává Filip Adolf. Během jeho vlastnictví, 15.8.1706 vypukl v Kynšperku požár, který zničil nejméně 68 domů. Po něm přichází velká rekonstrukce města, která vyvrcholila stavbou nového kostela Nanebevzetí Panny Marie v letech 1721-1727. Mezitím se ovšem velmi Filip Adolf zadlužuje a tak Kynšperk propadá správě věřitelů. Po odškodnění věřitelů probíhá v roce 1725 ocenění majetku Filipa Adolfa ve kterém je uvedeno, že z kynšperského hradu již zbývají jen sklepy a část ohrazeného nádvoří. V roce 1726 byl Kynšperk znovu prodán, tentokrát angličanovi Antonínu Fridrichu Conveyovi z Waterforthu za 220 000 zlatých. Již v roce 1740 město ovšem prodává dál, tentokrát Františkovi Václavovi ze Sinzendorfu.
Během války o rakouské dědictví byl Kynšperk v červnu roku 1742 obsazen francouzským vojskem, spojenci bavorského vévody Karla Albrechta. Ti z Kynšperka vytvořili zásobovací místo. Rakouským vojskům Marie Terezie se podařilo Loketsko osvobodit až na konci roku 1742. Z ekonomických důvodů byl pak Sinzendorf donucen rozprodat části kynšperského panství (např. majetek v Mokřině, Šabině, Hlavně a v Citicích). Z Tereziánského katastru vyplývá, že výnos zmenšeného panství byl stanoven na 4170 zlatých ročně, na čemž měl největší podíl panský pivovar s ročním výstavem až 600 sudů a ziskem 2389 zlatých. V roce 1755 Marie Terezie uděluje Kynšperku právo na pořádání obilných trhů a tím zvýšila ziskovost panství. Po smrti F. V. Sinzendorfa se pokusili měšťané odkoupit městská práva, ale nedokázali sehnat požadovanou sumu. Ve vlastnictví se pak rychle vystřídali Josef Antonín Mulz z Valdova a Jiří Felix Lutz ze Stahlenbergu se kterým měšťané vedli několik sporů pro omezování jejich práv a ukládání neoprávněných dávek. V roce 1780 mu bylo město obstaveno věřiteli a prodáno skupině bohatých chebských měšťanů a sedláků, kteří jej v roce 1817 znovu prodávají Arnoštu Fleissnerovi z Vostrovic. Ten prodal kynšperským měšťanům za 4400 zlatých hradní zříceninu a panský dům a přesunul své sídlo na Kamenný Dvůr, kde přestavěl místní statek, ležící u císařské silnice mezi Karlovými Vary a Chebem, na výstavný zámek. 23. 5. 1840 prodal panství za 204 000 zlatých zámožnému podnikateli Augustinu Eusebiu Haasovi, majiteli slavné porcelánky Haas & Czjzek a dalších podniků. Ten zámek v Kamenném dvoře dokončil. S ním se kynšperští měšťané dohodli na převodu všech městských poddanských povinností na roční poplatek 130 zlatých.
Od konce 18. století začínají v Kynšperku vznikat první moderní průmyslové podniky. Byly to především textilní a truhlářské závody. Nejvýznamnějším byl textilní závod Jana Davida Lenka, který se přistěhoval do Kynšperka v roce 1826 a zřídil zde prádelnu a tkalcovnu. Pro nedostatek vody byl nakonec nucen přesunout výrobu k říčce Libavě, kde postupně vybudoval velký závod, který zaměstnával až 2000 lidí. Nejvýznamnějším truhlářským závodem byla truhlárna Emanuela Gottlieba, který ve 30. letech zřídil závod na výrobu uměleckého nábytku a především díky tomu, že si jeho práci oblíbil Klement Václav z Metternichu, získal řadu zakázek na evropských dvorech. Před svou smrtí Gottlieb svou výrobnu rozpustil. S rozvojem řemesel přišla i větší potřeba rozvoje obchodu. František I. udělil Kynšperku právo dobytčích trhů (září 1827), dva výroční trhy (říjen 1829) a týdenní trh (únor 1831), který se konal vždy v sobotu. Na ekonomický rozvoj navázal i rozvoj stavební a potřebě růstu vnitřního města muselo ustoupit i opevnění, které bylo zbořeno. Zachována zůstala pouze jižní brána a část opevnění na západním svahu Zámeckého vrchu, které stojí do dnes. V roce 1847 má Kynšperk 3781 obyvatel ve 466 domech a v okolních statcích a osadách žije dalších 1573 obyvatel. Po revolučním roce 1848 ke změnám ve správním uspořádání království. Základem byla nově správní politická obec. Ta kynšperská byla vytvořena v roce 1850 a byl ji uznán statut města. První volby proběhly v září 1950 starostou byl zvolen dosavadní purkmistr Jan Bötzl. V novém systému politických okresů byl ovšem v okolí největší Kynšperk pro nevhodnou polohu pominut a okresním městem se stal menší Sokolov. Ekonomický rozvoj obce nicméně nadále pokračuje. Zásadním přínosem bylo spuštění železniční tratě Karlovy Vary - Cheb 19. září 1870, na níž byla zřízena i železniční stanice Kynšperk nad Ohří - Chlum sv. Máří (Königsberg - Mariakulm). Nádraží bylo zbudováno relativně daleko od levého břehu řeky Ohře, kdežto samotné město Kynšperk leží na pravé straně. Volný prostor mezi nádražím a řekou se začal rychle zaplňovat novými závody a domy. U nově vybudovaného nádraží vznikla nová přádelna Jana Davida Wilda, dále firma rodiny Glücků vyrábějící rolety a žaluzie nebo výrobna truhlářského klihu Aloise Löwa. Na truhlářskou tradici v Kynšperku navazovali další místní truhláři, kteří se specializovali na výrobu nábytku. V roce 1871 se část místních truhlářů organizovala v prvním truhlářském spolku. Potřeba kvalifikovaných sil vedla v roce 1874 k založení truhlářského učiliště. Starý panský pivovar byl v roce 1866 strojově vybaven a produkoval na 25 000 hl piva ročně. Po modernizaci na přelomu století dokonce 80 000 hl ročně. Textilní závod rodiny Lenků koupil roku 1875 Vídeňský bankovní spolek a továrnu zmodernizoval. S modernizací podniků stroji na parní pohon vzrůstala poptávka po kvalitním uhlí. Textilní závod vyřešil své potřeby otevřením dvou vlastních hnědouhelných dolů František a Ludmila v kopci mezi Kynšperkem a Libavským Údolím. Další doly vznikly v okolí Pochlovic. V roce 1876 byl otevřen důl Mikuláš, v roce 1880 důl Boží požehnání. Těžba v kynšperském revíru vzrostla natolik, že se těžebnímu spolku vyplatilo postavit vlastní briketárnu (roku 1882). Její kapacita ovšem po deseti letech přestala stačit a tak byla postavena ještě jedna s větší kapacitou. Hospodářský růst volal po vylepšení infrastruktury. Na přelomu století tak byly vydlážděny ulice v centru města, vybudována cesta spojující Kynšperk s nedalekou císařskou silnicí a nedaleko pivovaru byl postaven železný most přes řeku Ohři. Neustále také stoupal počet obyvatel, který před první světovou válkou přesáhl 5 tisíc. Tento růst a nové školské reformy zvýšili počet školáků, kterému už staré budovy nevyhovovaly. V letech 1901-02 proto byla postavena nová budova školy. Značně se také změnilo náboženské složení obce. Vedle malé skupiny Židů byla v obci převážná většina obyvatel katolického vyznání. Na přelomu 19. a 20. století ovšem řada z nich přešla na evangelickou víru. V letech 1904-1905 si evangelická obec staví vlastní kostel Vykupitele.
1. světová válka se dotkla i Kynšperka. Zvláště textilní závod musel drasticky omezit výrobu pro nedostatek surovin. Ve městě se projevoval i nedostatek potravin. Zatímco ještě na začátku války panovala ve městě euforie, již v listopadu 1914 zřídil lékař A. Markgraf v místní tělocvičně lazaret pro vracející se raněné. Od léta 1915 dochází k nepokojům, v pozdějších letech i drancování. Vše vyvrcholilo epidemií chřipky v roce 1918, která si vyžádala mnoho obětí. Během bojů 1. světové války zahynulo 160 místních obyvatel bojujících v jednotkách rakousko-uherské armády. Po 28. 10. 1918 se vedení ve městě chopila vojenská rada složená z místních radikálů za jejichž správy docházelo k řadě nepokojů. Pořádek ve městě se podařilo až lidové obraně složené z navrativších se vojáků. Definitivní uklidnění přinesl až příchod československé armády v prosinci 1918. I pak však pokračovaly protesty Němců za právo na sebeurčení. V té době byl Kynšperk téměř čistě německé město a ani po vzniku samostatné Československé republiky se i na tom nic neměnilo. Mladý stát se snažil zvýšit počet Čechů v oblasti především jejich dosazováním do místních úřadů, přesto ještě v roce 1930 žilo v Kynšperku pouhých 79 Čechů (1,54 %). Česká škola vznikla v Kynšperku až v roce 1922, sídlila ve staré školní budově u kostela Panny Marie a navštěvovalo jí 26 dětí z Kynšperka i okolí. Po válce byla nejsilnější politickou stranou německá sociální demokracie a koalice živnostníků a zemědělců. Během hospodářské krize však začala posilovat Německá nacionálně socialistická dělnická strana. Ve volbách v roce 1931 již byla v Kynšperku druhou nejsilnější a její zástupce Josef Reif se stal starostou Kynšperka. Po zákazu národně sociální strany její členové založili Sudetoněmeckou stranu, jejíž podpora ještě vzrostla. V roce 1935 získala SdP 1944 hlasů, zatímco druhá sociální demokracie jen 813. V roce 1938 pak podpora SdP narostla na 2757 hlasů, zatímco podpora sociálních demokratů klesla na 538 hlasů.
Po uzavření Mnichovské dohody bylo české pohraničí obsazeno německým vojskem. Do Kynšperka dorazil Wehrmacht 3. října 1938 a byl nadšeně uvítán. Po začlenění Sudet do Velkoněmecké říše byla SdP zrušena a její členové přešli do NSDAP. Stále rostoucí projevy antisemitismu vyvrcholily v Kynšperku Křišťálovou nocí z 9. na 10. listopadu 1938, kdy byla vypálena místní židovská modlitebna a poškozen židovský hřbitov. Boje druhé světové války se Kynšperku vyhnuly, nicméně ovlivňovaly ho po celou dobu. Velká část mužské populace byla odvedena a chybějící pracovní síly nahrazovali totálně nasazení z Čech, ale třeba i SSSR. Například v Libavském Údolí, kde byla část textilky přestavěna na zbrojní výrobu, se nacházel tábor pracovních sil ze SSSR. Ke konci války se do Kynšperka stáhli i ustupující jednotky wehrmachtu. Nedaleko Kynšperka v obci Klingen (nynější Hlínová) došlo k posledním ozbrojeným bojům druhé světové války v Evropě. Těsně před příchodem Američanů Němci ustoupili od plánu na obranu Kynšperka, vyhodili do vzduchu oba kynšperské mosty a ustoupili na levý břeh Ohře. Američané tak 6. května1945 osvobodili Kynšperk bez boje. Po osvobození města ustavili Američané vojenskou správu, jejíž prvním krokem bylo zajištění nacistických funkcionářů a kolaborantů. Zároveň také vykonávala dohled nad nově ustanovenou civilní správou. Ve městě pobývaly americké jednotky až do 24. 11. 1945. Civilní správu měly na starosti Místní správní komise, která byla ustavena již 30. 6. 1945 a o správní agendu se starala až do 25. 6. 1946, kdy se v Kynšperku sešel první řádně zvolený Místní národní výbor (dále MNV). V něm byli nejsilnější stranou komunisté.Od poloviny roku 1945 a během roku 1946 došlo k odsunu velké části německého obyvatelstva. Během tzv. „divokého odsunu“ a od března 1946 československým státem organizovaného odsunu odešlo cca 550 německých rodin. I přes poměrně výrazný příliv osídlenců z vnitrozemí, poklesl počet obyvatel o cca 40 %. Ještě výraznější byl podíl v okolních vsích, z nichž některé zcela zanikly. Po únorovém puči v roce 1948 začaly v Československu probíhat komunistické čistky, kterými se KSČ chtěla vypořádat s politickými odpůrci a nespolehlivými jedinci. Za tímto účelem vznikly i v Kynšperku Akční výbory Národní fronty (dále AV NF), které vznikaly v každé větší a významnější organizaci i orgánech státní správy, aby provedly čistku nepohodlných. Po zásazích AV NF se rozpadl MNV, ve kterém byli zastoupeny i jiné než komunistické politické strany, a byl ustaven nový MNV, tentokrát již jen s komunisty a nestraníky. Nepohodlné osoby musely odejít ze svých úřadů a veškeré organizace byly podřízeny kontrole KSČ. Následovaly správní změny, které měly posílit centralistický režim. Na začátku roku 1949 bylo zrušeno zemské státní uspořádání státu a byly nově zřízeny kraje. Kynšperk se stal součástí kraje Karlovarského, který se v roce 1960 spojil s Plzeňským a vznikl tak Západočeský kraj se sídlem v Plzni. Úbytek venkovského obyvatelstva, započatý odsunem Němců, pokračoval a tak bylo rozhodnuto o integraci Kynšperka s okolními obcemi. 1. 7. 1960 byly zrušeny obce Chotíkov, Kamenný Dvůr (Steinhof), Štědrá a osady Podlesí (Ebersfeld), Zlatá (Golddorf), Dvorečky (Krainhof) a Libava a byly připojeny k obci Kynšperk nad Ohří. Dále se připojila i část obce Pochlovice (nyní Dolní Pochlovice) s osadou Liboc. Kynšperk nad Ohří tak zvětšil svou rozlohu z původních 614 ha na 2 269 ha, přitom počet obyvatelstva se zvýšil jen o 623 osob na 4 140 obyvatel. Zatímco rozloha tak vzrostla o 270 %, počet obyvatel jen o 15 %. V roce 1954, kdy proběhly první volby do NV, již měly AV NF situaci pevně v rukou. NV byl obnovován na základě jednotné kandidátky Národní fronty. Národní fronta zaštiťovala i veškerou spolkovou činnost ve městě a a tak byl její záběr opravdu široký. V roce 1987 již zaštiťovala kromě KSČ, dvě další politické strany, 18 spolkových organizací a 9 zájmových organizací od Červeného kříže až po zahrádkářský svaz. V roce 1960 československý stát znovu uznává instituci města, odstraněnou v roce 1945 a Kynšperk byl jako jedna z devíti prvních obcí v okrese Sokolov prohlášen znovu za město. V roce 1964 došlo k poslední výraznější změně, kdy byla ke Kynšperku připojena část obce Dobroše, Dolní Dobroše. Tím se celkový rozloha města zvětšila na 2 320 ha. I v Kynšperku se projevil obrodný proces pražského jara v roce 1968. Ten však byl brutálně ukončen okupací vojsky Varšavské smlouvy v noci 21. srpna. Kynšperkem projížděla okupační vojska Německé demokratické republiky ve směru od Kaceřova na Cheb. Poté vyměněné komunistické vedení nastolilo politiku normalizace. Znovu docházelo k čistkám nepohodlných ve všech sférách společnosti.
Po pádu komunistického režimu se město Kynšperk těžce vzpamatovávalo, se vším co ztratilo, jako například mnoho památek, které byli nenávratně zničeny, o ty památky které přežili do dnešních dnů, se snaží město Kynšperk pečovat, i když je to velmi náročné.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kynšperk_nad_Ohří
Zdroj: http://www.kynsperk.cz/mesto/historie-mesta/
Dojmy: Velmi zajímavé město s několika krásnými památkami.
