Navštíveno: nenavštíveno
Historie: Dvoupatrový městský dům na východní straně chebského náměstí, krytý sedlovou střechou s keramickou krytinou, vypráví příběhy staré více než šest století. Jeho tříosé uliční průčelí zdobí renesanční kamenná ostění oken, která byla později zasazena do barokních štukových rámů. Nad nimi se táhne dřevěná korunní římsa, zatímco parter získal moderní vzhled díky výkladním skříním z 20. století. Ve středu prvního patra se nachází deska se znakem rodiny Junckerů a letopočtem 1579, což odkazuje na jedno z klíčových období v historii domu.
První zmínky o domě sahají až na konec 14. století, kdy jej vlastnil Franz Jöhnl. V průběhu staletí prošel rukama mnoha významných měšťanů a purkmistrů, mezi nimiž byli Hans Pachmann, Franz Pachmann a Erhard Reichenauer. Klíčovou kapitolou v historii domu byla doba, kdy jej vlastnil purkmistr Petrus Rupprecht. Právě u něj v roce 1547 přenocoval císař Karel V., když vedl tažení proti kurfiřtovi Mořici Saskému. Rupprechtův syn Leonhard dům zdědil a v roce 1579 jej prodal Franzi Junckerovi z Oberkunreuthu.
Rodina Junckerů, jejichž erb dnes zdobí průčelí domu, hrála významnou roli v historii Chebu. Adam Juncker byl posledním členem této rodiny, který dům vlastnil. Po jeho smrti v roce 1637 přešel na krátkou dobu do majetku jeho dědiců, než byl roku 1642 předán městské obci. V této době dům sloužil různým účelům, než jej v roce 1649 získal Johann Wilhelm svobodný pán von Metternich. Rod Metternichů obohatil historii domu, když zde v roce 1673 přijal císaře Leopolda I., což bylo jedním z vrcholů slavné éry této stavby.
V následujících desetiletích dům měnil své majitele, až jej v roce 1790 koupili Johann a Christine Wartusovi. Tato podnikavá dvojice přeměnila dům na hostinec "U zlatého jelena" a hostinskému provozu vdechla nový život. Johann Wartus, který se po smrti své první manželky znovu oženil, prodal dům roku 1803 Ernstovi a Marii Manasserovým. Během těchto let byl dům svědkem nejen bohaté společenské historie, ale také návštěvy básníka Friedricha Schillera, který zde v roce 1791 pobýval při studiu materiálů o Albrechtu z Valdštejna.
Manasserovi vlastnili dům až do roku 1832. V roce 1807 však prodali hostinské oprávnění "se štítem Zlatého jelena a železnými ozdobami" manželům Theilovým, kteří provoz přesunuli do Englersgasse, dnešní Nádražní ulice. Dům samotný následně měnil své majitele, od Clemense Junckera-Bigatta v letech 1833–1845 až po Johanna Wilhelma von Helmfelda, který jej vlastnil v období 1846–1860. Právě v této době se stal dům dočasným domovem významné osobnosti – prezidenta krajského soudu a hudebního skladatele Wilhelma Veita, jenž zde žil mezi lety 1854 a 1862. Následně přešel dům do vlastnictví Thomase Zekolla.
Pamětní desky připomínající pobyt Friedricha Schillera a Wilhelma Veita zdobily fasádu domu až do roku 1964, kdy byly během rekonstrukce odstraněny a zničeny. Až v roce 2005 byla na dům znovu umístěna deska věnovaná Friedrichu Schillerovi, která připomíná nejen jeho návštěvu, ale i bohatou historii, kterou tento dům uchovává. V jeho zdech se spojují příběhy architektury, politiky i kultury, jež dodnes utvářejí jedinečný obraz města Chebu.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-14488008
Zdroj: https://www.visitcheb.cz/cz/pamatky/domy-namesti-pesi-zona/32
Zdroj: http://encyklopedie.cheb.cz/cz/encyklopedie/dum-schiller
Zdroj fotografie: https://mapy.cz/s/nezurozezo
Dojmy: Krásný dům, který jsem bohužel nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
