Městský erb:
Navštíveno: 28. 8. 2014
Historie: Cheb, známý také jako Eger v němčině, Egha v chebském sudetoněmeckém nářečí a איגר Ejgr v hebrejštině, je město s bohatou historií a kulturním dědictvím. Nachází se v Karlovarském kraji, 40 km jihozápadně od Karlových Varů a pouhých 5 km od německých hranic, na břehu řeky Ohře.
Historie Chebu sahá až do roku 1061, kdy bylo poprvé historicky zmíněno. Toto centrální město Chebska bylo osídleno Slovany již v 9. století. V roce 1146 připadlo Chebsko císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který zde kolem roku 1180 nechal postavit středověký hrad, který je dodnes částečně zachován. Město Cheb bylo povýšeno na město v roce 1179.
V lednu 1285 se v Chebu konala svatba českého krále Václava II. s Jitkou, dcerou římského krále Rudolfa I. Od té doby patřil Cheb střídavě k Čechám a Německu. V roce 1322 ho Ludvík IV. Bavor dal s souhlasem chebských obyvatel v zástavu českému králi Janu Lucemburskému. Městu byla přislíbena nezávislost vůči království, ale ztratilo statut svobodného říšského města. Zástava nebyla nikdy vyplacena.
V roce 1389 byl v Chebu podepsán zemský mír mezi králem Václavem IV. a svazkem jihoněmeckých říšských měst. Během husitských válek stál Cheb na straně protihusitské koalice, ale později se připojil k luteránské reformaci.
Dne 25. února 1634 byl v Chebu, v Pachelbelově domě na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, zavražděn Albrecht z Valdštejna a na hradě jeho důstojníci. Autonomistickým tendencím spojeným s odvoláváním se na zvláštní postavení Chebska v rámci Zemí Koruny české učinili definitivní konec Habsburkové v roce 1723, když učinili Cheb svobodným královským městem. Ale ještě zhruba dalších sto let náležel do řezenské diecéze.
Jako poslední státoprávní akt Chebska může být vnímáno přijetí pragmatické sankce 21. října 1721. Přestože bylo německojazyčné Chebsko od roku 1322 součástí Zemí Koruny České, nespokojila se většina místního obyvatelstva po skončení první světové války s nově vzniklým Československem a žádala v rámci Deutschböhmen odtržení od ČSR a přičlenění k nově vzniklému Německému Rakousku.
Po příchodu „italských“ legionářů v roce 1919 se však jejich plány nepodařilo zrealizovat. V období první republiky se v Chebu značně zvýšil počet českého obyvatelstva, které přicházelo do pohraničí za prací. Protičeské nálady německého obyvatelstva se však od roku 1933 neustále zvyšovaly a vyvrcholily v roce 1938.
Triumfální příjezd Adolfa Hitlera 3. října 1938 na zaplněné chebské náměstí korunoval podepsání Mnichovské dohody, odchod tisíců Čechoslováků, ale i německých antifašistů z města a připojení Sudet k Třetí říši. Po roce 1945 byla většina obyvatelstva německé národnosti vysídlena do Německa, což způsobilo značný pokles počtu obyvatel.
Předválečného stavu bylo dosaženo až v 90. letech 20. století. Po sametové revoluci se zde usídlila velká komunita Vietnamců, kteří zde podnikají se svými tržišti. Dle sčítání z roku 2020 zde žilo celkem 31 977 obyvatel.
Možná se ptáte, proč jsem zmínil název města Cheb v židovském jazyce. Důvod je velmi důležitý - v Chebu se nacházela významná židovská komunita s bohatou historií. Židovské osídlení Chebu patří k nejstarším v Čechách. Poloha bývalého ghetta, přímo napojeného na hlavní náměstí, naznačuje, že se zde židovská obec utvořila již na počátku 13. století, kdy v roce 1270 údajně vyhořela místní synagoga. První doložená zmínka je ovšem až z roku 1314.
První středověká židovská obec zřejmě zcela zanikla v důsledku pogromu z roku 1350. Roku 1352 se opět objevuje v dokumentech Židovská ulice. Právo na synagogu a hřbitov udělil tehdejší židovské komunitě v roce 1364 císař Karel IV. V roce 1430 byli Židé z města opět vypovězeni, synagoga a hřbitov byly úředně uzavřeny. Od roku 1435 je v Chebu opět zaznamenána židovská obec. Roku 1463 král Jiří z Poděbrad povolil pro tuto třetí židovskou obec zřízení nové synagogy a hřbitova. Roku 1502 byli chebští Židé z města opět vyhnáni.
Od konce 17. století existovala čtvrtá, nevýznamná židovská obec, jejíž členové však z neznámých důvodů město opustili v polovině 18. století. Později zde mohly žít pravděpodobně jen osamocené rodiny (např. v roce 1793 to byly 3 rodiny, dohromady 28 lidí).
Po roce 1848, kdy byli Židé v Chebu zrovnoprávněni, se zde začala formovat novodobá, pátá židovská obec. Počet jejích členů každoročně stoupal, v roce 1880 zde žilo 384 lidí hlásících se k židovství, což byly asi 2% populace, a v roce 1900 už 554 osob. Ačkoliv se Židé na počátku 20. století z Chebu vystěhovávají do větších měst, stále v roce 1930 eviduje 491 osob. Zkázu zdejší židovské obci přináší okupace Sudet, drtivá většina Židů nepřežila koncentrační tábory.
Po druhé světové válce byla židovská obec obnovena, ale kvůli rychlému úbytku členů byla již v roce 1947 přičleněna pod židovskou obec v Karlových Varech. Ve středověku byl Cheb jedním z center židovské aškenázské vzdělanosti v Evropě. Nejvýznamnějším místním učencem byl rabín Nathan z Chebu, jehož ješíva, talmudická škola, byla proslulá v celé střední Evropě. Později tento muž odešel do Palestiny a jako první známý Žid z Českých zemí je zde pochován, když zemřel v první polovině 15. století, je pohřben v Jeruzalémě.
Z Chebu pochází tzv. Chebská bible, jeden z nejstarších hebrejských rukopisů v Čechách, která pochází ze 13. století nebo 1. poloviny 14. století. Tato bible je důkazem bohaté a dlouhé historie židovské komunity v Chebu.
A tak se uzavírá historie Chebu, města s bohatou a rozmanitou minulostí, které bylo domovem mnoha kultur a národů. Cheb je důkazem toho, jak může historie ovlivnit současnost a budoucnost města. Je to připomínka toho, jak důležité je uchovávat a ctít naši minulost, zatímco se díváme do budoucnosti. Cheb je skutečně městem, které má co říct.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cheb
Dojmy: Krásné okresní město s množstvím památek, kde je co k vidění.
