Městský erb:
Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Droužkovice (německy Trauschkowitz) jsou obec nacházející se asi 3,5 kilometru jižně od Chomutova. Název Droužkovice vznikl ze slovanského mužského osobního jména Drúžek přidáním přípony -ice. Znamená tedy ves lidí Droužkových (Drúžkových), přičemž slovo drúžek bývalo zdrobnělinou slova druh. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech Traušgewitz, Druskewics, Drusscouicz, Druscowicz, Trausskowicz, Drausskowicze, Družkovice nebo Draužkovice. Krajina v okolí Droužkovic je osídlena už od mladší doby kamenné. V osmdesátých letech dvacátého století zde proběhl archeologický výzkum laténského opevněného dvorce o rozloze 1 ha, který odkryl stopy po palisádě, několik obytných staveb, zbytky kovárny a kuchyňské pece. V největší polozemnici byla nalezena plastika psa s beraní hlavou, zlatý prsten a zlomky attických keramických nádob, které dokládají obchodní propojení zdejší krajiny s antickým Středomořím. Záchranný archeologický výzkum při stavbě rychlostní silnice R7 (od roku 2016 značné jako dálnice D7) zachytil osídlení knovízské kultury, laténské kultury (mimo jiné nález vertikální hrnčířské pece) a ze starší doby římské odkryl zemnici s nálezy kovových a kostěných nástrojů. Další zemnice pochází z doby stěhování národů a raného středověku. V jedenáctém století se v nivě Hačky těžila hlína a na pravém břehu se nacházel hutnický areál s deseti pecemi. První písemná zmínka pochází z roku 1314, kdy Droužkovice koupil řád německých rytířů a připojil je k chomutovskému panství. Vesnice zde tedy existovala již před tímto datem. Droužkovice zůstaly součástí chomutovského panství i po roce 1410, kdy o něj řád přišel a panství přešlo do správy královské komory. Během patnáctého století se v držení Droužkovic vystřídalo několik zástavních majitelů. Posledním ze zástavních majitelů byl Beneš z Veitmile, který roku 1488 vyplatil přetrvávající nároky německých rytířů a sám byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jan vesnici prodal Václavovi z Lobkovic, který ji však už roku 1562 předal Ferdinandovi Tyrolskému a ten ji znovu připojil k chomutovskému panství. Dalším majitelem panství se stal roku 1571 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Během jeho vlády přijali Droužkovičtí protestantství augsburského vyznání. V té době směli v Droužkovicích pracovat krejčí a kovář, obec mohla pást dobytek mezi vsí a Březnem a lovit v potoce. Pivo obec kupovala v Chomutově a právo šenkovat měl místní rychtář. Za 2 250 kop míšeňských grošů získali Droužkovičtí od Bohuslava Felixe z Lobkovic svobodné dědické právo a právo se svobodně vystěhovat. Tato práva obci potvrdil císař Maxmilián II. a později také Bohuslav Jáchym z Lobkovic, který Droužkovice zdědil. Roku 1588 Bohuslav Jáchym vyměnil svůj majetek s Jiřím Popelem z Lobkovic, který jako katolík ihned zahájil rekatolizaci panství. Když Jiří Popel ztratil po veřejné kritice císaře Rudolfa II. veškerý majetek, ocitlo se chomutovské panství i s Droužkovicemi znovu ve správě královské komory. Teprve roku 1605 vesnici koupil Adam Hrzán z Harasova a potvrdil její práva. Třicetiletá válka Droužkovice těžce postihla a podle pozemkové knihy z roku 1651 byla většina usedlostí opuštěna nebo zničena. Berní rula z roku 1654 však zachytila obec v lepším stavu a uvádí sedmnáct sedláků, 36 chalupníků a další tři rodiny závislé na obci. Celkem měli 82 potahů, 80 krav a další hospodářská zvířata. Pěstovali pšenici a žito. Od roku 1672 tu fungoval poplužní dvůr, ve kterém pracovalo 40–50 lidí. Na konci sedmnáctého století se začala zvyšovat robotní povinnost vůči vrchnosti. Tereziánský katastr v Droužkovicích uvádí učitele, kováře, tři nádeníky a dva mlynáře v mlýnech o jednom a dvou kolech. V důsledku válek, které vedla Marie Terezie, se obec zadlužila. Roku 1771 dluh činil 11 615 zlatých. Od roku 1771 vesnici vlastnil rod Rottenhanů, kteří zavedli pěstování brambor, aby předešli opakování hladomoru z let 1770–1772. Požadovali další zvýšení roboty, na což si Droužkovičtí opakovaně neúspěšně stěžovali. Roku 1850 se Droužkovice staly samostatnou obcí se 495 obyvateli. Ve třicátých letech devatenáctého století u vesnice vznikla čtveřice hnědouhelných dolů: Antonín, Ignác, Filip a František Josef. V provozu zůstaly po dobu dvaceti až třiceti let. Celková produkce těchto malých dolů se odhaduje (včetně spořického dolu Pomoc boží) maximálně na 80 000 tun uhlí. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí a svou samostatnost si udržela do současnosti. V roce 1863 nechal jihozápadně od vesnice J. Stoll otevřít a hned ve stejném desetiletí uzavřít důl Barbora. V období 1890–1901 byl obnoven a potom bylo jeho dolové pole připojeno k březenskému dolu Sirius. Nekvalitní uhlí ze dvou slojí obsahovalo až 30 % popela a těžili ho pouze dva až tři horníci. Produkce dolu se odhaduje na 30 000 tun uhlí. Přibližně ve stejné době, kdy byla otevřena Barbora, byl u Droužkovic otevřen ještě důl František. Plánovaná železnice se obci vyhnula. Koncem devatenáctého století zde pracovaly dvě cihlárny. V roce 1873 byl založen Spolek dobrovolných hasičů. Původní jednotřídní škola se roku 1881 rozšířila na dvoutřídní. Od roku 1926 měly Droužkovice českou mateřskou školu. Obě světové války se obce přímo nedotkly. Během druhé světové války v největším statku fungoval zajatecký tábor pro totálně nasazené dělníky a válečné zajatce z Ruska, Francie a Belgie. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrození. To mělo za následek to, že zatím co v roce 1930 zde žilo 1 404 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo 858 obyvatel. Po válce ve vesnici vzniklo JZD a později také státní statek zaměřený na chov prasat a drůbeže. V roce 1987 bylo zbouráno třináct domů na tzv. Rafandě, protože se očekávalo rozšíření současného lomu Nástup až k okraji Droužkovic. Teprve roku 1991, kdy byly stanoveny limity těžby, byla zrušena stavební uzávěra obce. Plány, které předpokládaly demolici Droužkovic a částí Března, Černovic a Spořic, byly definitivně zrušeny až roku 1998. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 734 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Drou%C5%BEkovice
Dojmy: Velká obec, nacházející se jihovýchodně od Chomutova, kde je mnoho zajímavostí.
