Navštíveno: 20. 9. 2021
Historie: Miřetice u Klášterce nad Ohří (německy Meretitz bei Klösterle an der Eger) jsou vesnice navazující východně na město KLášterec nad Ohří. Název vesnice je odvozen z osobního jména Mirata ve významu ves lidí Miřatových. Jméno Mirata vychází ze staročeského výrazu mier (mír) nebo miera (míra). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: zu Mereticz (1367), Mereticze (1431), in Mereticzych (1446), Mereticze dvuor (1508), w Mereticzy (1543), Merzeticz (1543), Mereticze (1654), Meretitz (1787 a 1847) nebo Miřetice u Klášterce (1854). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1367, kdy část vsi patřila valdsaskému klášteru. V první čtvrtině patnáctého století byla součástí perštejnského panství pánů ze Šumburka. Když se v roce 1431 dělili bratři Aleš a Vilém ze Šumburka o majetek, připadly Miřetice Vilémovi, a tím k jeho šumburskému panství. V roce 1449 musel Vilém ze Šumburka celé panství prodat Vilémovi z Ilburka, který je vlastnil jen do roku 1453, kdy je pro dluhy včetně Miřetic prodal pánům z Fictumu. Roku 1508 se novým majitelem vesnice stal nejvyšší kancléř Albrecht Libštejnský z Kolovrat. Během Šmalkaldské války Kláštereckem procházelo vojsko saského generála Thumshirna, kterému Miřetice zaplatily výpalné ve výši 61 kop grošů. Ve druhé polovině šestnáctého století Miřetice patřily ke klášterecké farnosti, které roku 1636 platily desátek čtyři strychy a dvě měřice žita. Ve vsi přibývalo protestantů, kteří v roce 1558 křtili své děti v Kadani. Po třicetileté válce v Miřeticích podle berní ruly z roku 1654 žilo pět sedláků, deset chalupníků a pět lidí bez pozemků. Obdělávali 156,2 strychu polí, na kterých pěstovali žito. Dohromady ve vsi měli 25 potahů, 37 krav, 62 jalovic, 25 ovcí, 41 prasat a 22 koz. Chov dobytka tak spolu s prací v lese tvořil hlavní zdroj obživy až do devatenáctého století. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice nejdříve stala součástí obce Rošovice, ale již v roce 1880 se stala samostatnou obcí. V roce 1917 byla Karlem Simonem v Miřeticích spuštěna továrna na zpracování korku, která v letech 1920–1921 zaměstnávala přes 200 lidí, ale brzy poté se jejich počet snížil na čtyřicet. Výroba byla v roce 1938 rozšířena o izolační materiály. Podnik fungoval až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů znárodněn a převeden pod národní správu. Po řadě administrativních změn vznikl v roce 1950 národní podnik Korek s více než 500 pracovníky a provozy v Klášterci, Modřicích, Nebušicích, Raškově a Teplicích. Větším miřetickým průmyslovým podnikem se stal zbrojní závod SUMAG (Sudetendeutsche Maschinen und Gerätebaugesellschaft – Sudetoněmecká společnost pro výrobu strojů a zařízení) otevřený v roce 1939. Vyráběly se v něm letecké součástky pro Luftwaffe a na jejich výrobě se podíleli dělníci ze zahraničí včetně zajatců ze Sovětského svazu. V letech 1940–1942 byla v blízkosti železniční trati zřízena vojenská střelnice. Během druhé světové války padlo do roku 1944 celkem 51 mužů z Klášterce a Miřetic. Samotných Miřetic se na konci války dotkly i vojenské akce, při kterých byly ve dnech 16. a 17. dubna střemhlavými bombardéry napadeny dva vlaky, zničen dům čp. 63 a letadla zaútočila také na tovární budovy SUMAG. Při bombardování zemřelo celkem šest lidí. Po konci 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a následně k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 1490 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo 1665 obyvatel. V padesátých letech se i přes tento fakt Miřetice staly součástí Klášterce nad Ohří. Ve stejné době byla postavena nová porcelánka. Původně zbrojní závod SUMAG byl po válce přejmenován na Klášterecké strojírny, později na Strojírny Baťa a poté ještě na Továrna na obráběcí stroje (TOS). Ta byla v roce 1951 sloučena s původně černýšským podnikem Fichtl a Sachs a převzala jeho výrobu kuličkových ložisek. Nový národní podnik byl 1. ledna 1951 pojmenován Závody na kuličková ložiska Klášterec nad Ohří (ZKL) a starý provoz v Černýši byl ukončen v roce 1969. Velké množství lidí nalezlo zaměstnání v blízkých hnědouhelných lomech a v prunéřovské nebo tušimické elektrárně. V roce 1999 se v miřetickém závodě firmy Cherry začaly vyrábět počítačové klávesnice a mikrospínače pro automobilový průmysl. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 8 016 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mi%C5%99etice_u_Kl%C3%A1%C5%A1terce_nad_Oh%C5%99%C3%AD
Dojmy: Velká část města Klášterec nad Ohří, kde jsou dvě zajímavosti.
