Navštíveno: 31. 9. 2021
Historie: Miřetice u Vintířova (německy Meretitz) jsou malá vesnice nacházející se asi dva kilometry severně od Radonic. Název vesnice je odvozen z osobního jména Mirata ve významu ves lidí Miřatových. Jméno Mirata vychází ze staročeského výrazu mier (mír) nebo miera (míra). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Mirzeticz (1394), Meretitz (1787 a 1846) a Miřetice u Vintířova (1854). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1394, kdy jsou zmiňováni Pešek a Buda z Miřetic. Ovšem podle listiny z roku 1367 patřila k panství hradu Hasištejn, které tehdy měli v zástavě bratři Heřman a Bernard ze Šumburku. V šestnáctém století byla vesnice připojena k vintířovskému panství, jehož součástí zůstaly až do roku 1850, kdy se stala součástí Vintířova. Třicetiletá válka Miřetice příliš nepostihla. Ve čtrnácti domech zde žilo pět sedláků, sedm chalupníků a dvě rodiny závislé na obci. Dohromady měli třináct potahů, sedmnáct krav, šestnáct jalovic, 23 ovcí a 76 prasat. K vesnici patřilo 226 strychů orné půdy. Jeden z chalupníků provozoval šenk. Před koncem osmnáctého století se počet usedlostí zvýšil na 27 a v roce 1843 žilo ve 28 domech 143 obyvatel. Od roku 1886 se vesnice stala samostatnou obcí, ale neměla vlastní kostel ani školu. V těsném sousedství vesnice fungoval od počátku padesátých let devatenáctého století důl Jan vybudovaný A. Stöcklem. Brzy po otevření produkoval 1400 tun uhlí ročně a těžba zesílila po odvodnění terénu, které umožnilo těžbu svrchní sloje povrchovým lomem. Do roku 1887, ve kterém byl provoz dolu zastaven, se v něm vytěžilo asi sto tisíc tun uhlí. V roce 1918 ve stejné lokalitě otevřela Radonická uhelná společnost povrchový lom Anna Eleanora. Po vytěžení několika tisíc tun nekvalitního uhlí byl lom nejpozději v roce 1922 uzavřen. Z lomu se zachovala zatopená jáma a zbytky železniční vlečky, kterou se uhlí odváželo k radonickému nádraží. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. Století se tato vesnice stala součástí obce Vintířov. V roce 1880 se pak tato vesnice stala samostatnou obcí. Během druhé světové války sloužil dům čp. 18 jako zajatecký tábor pro dvacet válečných zajatců z Francie. Vysídlení Němců z Československa a zřízení blízkého vojenského újezdu způsobilo hlubokou stagnaci, v jejímž důsledku musela být zbořena značná část domů a dochovaná zástavba byla ještě na začátku 21. století ve zchátralém stavu. Zejména severní strana návsi si však uchovala určitou urbanistickou a památkovou hodnotu. Zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 151 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo celkem 95 obyvatel. V roce 1961 se pak tato vesnice stala součástí obce Radonice. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 32 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mi%C5%99etice_u_Vint%C3%AD%C5%99ova
Dojmy: Malá vesnice, nacházející se severně od Radonic, kde je několik zajímavostí.
