Městský erb:
Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Nezabylice jsou obec nacházející se asi 6 kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Název obce je odvozen z osobního jména Nezabyl ve významu ves lidí Nezabylových – Nezabyliců. V historických pramenech se uvádí ve tvarech: in Nezabilicz (1378) in villa Nezabyliczich (1383), w Nezabizliczich (1431), in Nezabyliczich (1445), Nezabylicze (1542), Nezabiehlicze (1574), Nezabiehlicze (1606), Neosablitz (1787), Neosablitz a Nezabiehlitz (1846). V roce 2010 bylo jihovýchodně od Hořeneckého lesíku objeveno germánské pohřebiště z doby římské. Archeologický výzkum neinvazivními metodami zde na ploše 3,1 hektarů odhalil desítky až stovky objektů, které mohly být žárovými hroby. Později bylo prozkoumáno 75 objektů, z nichž bylo padesát hrobů ze starší doby římské (1.–2. století). Bylo z nich vyzvednuto velké množství bronzových a železných předmětů poškozených žárem (stočené meče, puklice a držadla štítů, spony aj.). Za výjimečný nález je považován nález jednoho kostrového hrobu ze stejné doby s velmi kvalitní pohřební výbavou importovanou z římské říše. Přítomnost lidí ve starších obdobích dokládají nálezy dvou kostrových hrobů. Jedním z nich je dětský pohřeb uložený v kamenné skříňce datovaný do období středodunajské mohylové kultury. Druhý hrob spadá do okruhu kultury se šňůrovou keramikou. Tvořila jej dřevěná podpůrná konstrukce se stěnami z nasucho kladených kamenů a zakrytá dřevěným krytem opatřeným pláštěm z valounů, který se časem zřítil a způsobil silné poškození kostry. Na základě analogií lze předpokládat, že nad hrobem bývala mohyla o průměru přibližně patnáct až dvacet metrů. První písemná zmínka o Nezabylicích pochází z roku 1378. V té době stálo ve vesnici několik usedlostí a snad i tvrz. Vesnice nebo její část tehdy patřila pánům ze Šumburku a žili v ní jejich manové. K nejstarším známým držitelům jednotlivých dílů patřili v osmdesátých letech čtrnáctého století Odolen, Přibík, Štěpán a Zvěst Mlynec. Roku 1455 vesnici koupil Jiřík z Mašťova, po kterém se zde vystřídalo několik majitelů, mezi které patřili Jan Jiskra z Plotiště a jeho syn, až ji roku 1540 koupili Boryňové ze Lhoty a po roce 1572 Ferdinand z Renšperka. Roku 1578 vesnici koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a připojil ji k chomutovskému panství. Za jeho vlády se na panství rozšířilo protestantství. Když zemřel, rozdělili si jeho synové majetek a Chomutov s Nezabylicemi připadl Bohuslavu Jáchymovi z Lobkovic, který ho po smrti manželky vyměnil roku 1588 se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic. Ten na Chomutovsku zahájil proces rekatolizace. V roce 1594 byl obviněn z velezrady, a majetek mu byl zabaven. Rozsáhlé panství bylo pro snazší prodej královskou komorou rozděleno na tři části. Nezabylice byly připojeny k červenohrádeckému panství, které v roce 1605 koupil Adam Hrzán z Harasova († 1619). Kupní smlouva v Nezabylicích uvádí dvanáct poddaných a cenu 12 575 kop a 50 grošů. Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1574, ale jiné prameny uvádějí až rok 1622. Opuštěna byla asi během třicetileté války a její zbytky se zachovaly ve zdech bývalého hospodářského dvora. V průběhu třicetileté války vesnice značně utrpěla a ještě v období 1650–1655 byly některé statky popisovány jako pusté. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili čtyři sedláci, sedm chalupníků a čtyři poddaní bez většího majetku. Celkem jim patřilo patnáct potahů, sedmnáct krav, šestnáct jalovic 46 ovcí, 33 prasat a osm koz. Majitelé panství po Adamu Hrzánovi nejsou zcela jasní. Až v roce 1655 byla vesnice součástí líčkovského panství. Následovalo další období nejasných majetkových převodů, během kterého se Nezabylice na krátkou dobu staly samostatným panstvím, k němuž patřily i Všehrdy a vesnice Zeleč. V roce 1701 patřila znovu k Líčkovu. Hrabě Wahl, majitel panství, je později v roce 1714 prodal červenohrádeckým Lichtenštejnům. Roku 1780 vypukl požár, ve kterém shořelo devět usedlostí a dva židovské domy. Další negativní událostí byla epidemie cholery v roce 1866. Na konci devatenáctého století se většina obyvatel živila zemědělstvím: chovem dobytka a pěstováním cukrové řepy, kterou prodávali do Údlic. Někteří pracovali ve dvou cihelnách. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Během druhé světové války fungoval od roku 1939 v budově hájovny vzdálené jeden kilometr od vesnice zajatecký tábor. Zpočátku v něm bylo internováno padesát zajatců z Polska, později je vystřídali Francouzi a na konci války zajatci z východní Evropy, mezi nimiž bylo patnáct žen. Po konci 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 268 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 155 obyvatel. To mělo za následek, že tato obec se roku 1961 součástí obce Údlice, kam spadala až do roku 1990, kdy se stala opět samostatnou obcí. Dle sčátání z roku 2011 zde žilo celkem 119 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezabylice
Dojmy: Malá obec, nacházející se jihovýchodně od Chomutova, kde je jedna zajímavost.
