Navštíveno: 22. 6. 2021
Historie: Nová Ves (německy Neudorf) je vesnice nacházející se asi 12 kilometrů severozápadně od Chomutova. Založena byla pravděpodobně na přelomu třináctého až čtrnáctého století řádem německých rytířů. Název vesnice se poprvé objevuje ve tvaru in Neustorff (1361) a dále se vyskytuje ve tvarech: in Nova villa (1363), v ves Nowau (1540), Nowa Wes (1571), Naydorff (1606) nebo Neudorf (1787). Starší literatura uvádí, že vesnice byla součástí křimovského panství, které Chotěbor z Račic odkázal v roce 1281 řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Darovací listina ale Novou Ves neuvádí. Pravděpodobně však už v té době existovala, neboť biskup Jan z Dražic dne 3. října 1313 povolil stavbu filiálního kostela, jehož budova byla dodatečně vložena do urbanistického celku vesnice. Dobu vzniku potvrdily také archeologické nálezy: nejstarší keramika získané archeologickým výzkumem pochází z pokročilé části druhé poloviny třináctého století. Z urbanistického hlediska měla Nová Ves v době svého založení charakter lesní lánové vsi. Její pozemky byly dodatečně vloženy do plužin dříve založených vsí Křimov a Stráž. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1345, kdy řád udělil dědičnou rychtu v Nové Vsi Georgu Wahlenhöferovi. K jeho povinnostem patřila služba chomutovské komendě, její zásobování rybami a lesními produkty a ubytování lovců a jejich psů v době lovů. Za to směl provozovat mlýn o jednom kole, chytat ryby a lovit drobnou zvěř, vařit a prodávat pivo a provozovat několik řemeslnických živností. Zpráva zároveň obsahuje zmínku o potůčku, který vytéká ze štoly, a dokládá tak zdejší rudné dolování již ve čtrnáctém století. Ve čtrnáctém století patřila část vesnice pánům z Alamsdorfu. Konkrétně listina z roku 1356 zmiňuje jejich pozemky v horní části vesnice a v roce 1363 jim patřila celá čtvrtina vsi. Z roku 1361 pochází zmínka o kostelu, který byl filiálním kostelem křimovské farnosti. Nová Ves se již před husitskými válkami stala součástí chomutovského panství. Podle urbáře z roku 1560 v ní žilo 38 usedlých a stály zde tři mlýny (z toho jeden pustý). O tři roky později je zmiňována také krčma, která od roku 1571 směla prodávat jen pivo z Chomutova. Nacházela se zde křižovatka cesty z Chomutova a cesty z Kadaně, která vedla přes Místo a Celnou. Z Nové Vsi pokračovaly obchodní stezky do Saska. Jedna vedla přes Satzung do Wolkensteinu a druhá přes Reitzenhain do Marienbergu. Významným zdrojem příjmů tak bylo poskytování služeb kupcům, kterým sloužil velký zájezdní hostinec. Patnácté a šestnácté století bylo hlavním obdobím rozvoje hornictví. Zdejší hornická činnost úzce souvisí s rudným dolováním u Hory Svatého Šebestiána, a dobývaly se zde stejné nerosty: zejména stříbro, ale také měď, olovo a cín. Nejvýznamnějším dolem bylo Císařské pásmo (Kaiserzug) se stejnojmennou dědičnou štolou na východním úbočí Novoveského vrchu. Průběh štoly je na povrchu patrný jako pásmo hald a pinek. V jižní části vesnice se nacházel důležitý důl Svatý kříž a na jejím severním konci byla u mlýna štola Leonard znovuotevřená v roce 1818, kdy však těžaři neměli dostatek prostředků na odvodnění, takže byla brzy opět opuštěna. Nad soutokem Šebestiánky a Prunéřovského potoka ústila štola Svatá Trojice.
Vzhledem k poloze na frekventované cestě během třicetileté války však vesnice trpěla častými průchody vojsk. Velká část jí byla zpustošena a hornictví se v sedmnáctém století podařilo obnovit jen na velmi krátkou dobu. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo 33 sedláků, šest chalupníků, pět rodin bez větších pozemků a čtyři nádeníci. Stálo zde pět mlýnů. Hlavními zdroji příjmů byl chov dobytka, formanství a vývoz šindelů a chleba do Německa. Ve vesnici se také nacházel svobodný statek, který v roce 1670 koupil za 3 000 kop míšeňských Kryštof Vilém Wohlgemutz z Rosenthalu, jehož předkové vlastnili místní hostinec. V roce 1674 se změnilo církevní územní uspořádání, protože Hora Svatého Šebestiána získala vlastní faru a novoveský kostel se stal filiálním kostelem ve šebestiánské farnosti. S úpadkem hornictví začaly nabývat na významu jiné způsoby obživy. Přes vysokou nadmořskou výšku se začalo rozvíjet nevýnosné zemědělství (zejména chov dobytka). Lidé se živili jako lesní dělníci a ze dřeva se vyráběla prkna, stavební dříví a chmelové tyče. V domácnostech se rozvíjela výroba krajek a stužkových prýmků a proužků. Rozvoj vesnice však narušovaly vojenské vpády během vlády císařovny Marie Terezie v osmnáctém století. Zpustošena byla například během války o bavorské dědictví v roce 1778 a později také ve válkách v roce 1813 a 1866. Roku 1822 se poddaní krásnolipského statku rozhodli koupit dvě hasičské stříkačky, z nichž jedna sloužila výhradně potřebám Nové Vsi. O devět let později byla zahájena těžba rašeliny, která však nedokázala konkurovat uhlí dováženému od roku 1872 po vejprtské železniční trati. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Po první světové válce žilo v Nové Vsi německé obyvatelstvo, takže československé správní orgány musely po svém ustanovení překonávat řadu obtíží. Postupně však byly vyřešeny a vesnice se začala propagovat jako místo vhodné pro letní i zimní dovolenou. V zemědělství se začalo testovat silážování kukuřice a slunečnic, které ve zdejším podnebí nedokázaly dozrát ani je nebylo možné usušit. Během druhé světové války padlo několik zdejších mužů na frontě, ale jiné škody vesnice neutrpěla. V dubnu roku 1945 tudy procházel pochod smrti z Reitzenhainu do Chomutova. Jeho oběti byly pochovány v celkem dvanácti společných hrobech, z nichž tři byly v Nové Vsi. Událost připomínají dva pomníky nad vesnicí. Po válce byla v období od 3. července 1945 do 2. září 1946 většina německých obyvatel vysídlena. Ze 721 Němců jich ve vesnici zůstalo pouze třicet. S poklesem počtu obyvatel se snížila také rozloha obdělávané půdy ze 187 hektarů v roce 1945 na 11,4 hektaru v roce 1951. Vzniklo však pastvinářské družstvo. Později ho nahradil státní statek, který provozoval kinosál, mateřskou školu a jídelnu se sálem. Díky tomu v roce 1961 se tato ves stala součástí obce Hory Svatého Šebestiána, kam spadá do současnosti. V sedmdesátých letech byla zbořena řada nevyužívaných budov a jiné si koupili lidé z Chomutova jako rekreační objekty. Ve vesnici byla prodejna potravin, v horní části vznikl vodovod a v opravené budově byla otevřena restaurace. Docházelo však k dalšímu poklesu počtu obyvatel, který se projevil v nedostatku pracovních sil, takže v osmdesátých letech dvacátého století musel státní statek nahradit chov dojnic méně náročným ustájením jalovic. V dalším desetiletí chov zanikl úplně. Budovy statku byly zbourány a na jejich místě měla vzniknout tržnice. Byl také dokončen vodovod. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 103 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Ves_(Hora_Svat%C3%A9ho_%C5%A0ebesti%C3%A1na)
Dojmy: Menší vesnice, nacházející se severozápadně od Chomutova, kde je mnoho zajímavostí.
