Navštíveno: 14. 9. 2021
Historie: Podlesice (německy Podletitz) jsou malá vesnice nacházející se asi 3 kilometry západně od Veliké Vsi. Název vesnice vznikl odvozením z osobního jména Podles ve významu ves lidí Podlesových, nebo pravděpodobněji podle lidí, kteří bydlí pod lesem. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Podlessicz (1352), in Podlessicz (1375), de Podlesycz (1463), Podleßicze (1541), Podlesycze nebo Podleticz (1545), Podleticze (1558), Podletitz nebo Podleticze (1787) a Podletitz (1846). Krajina v okolí vesnice byla osídlena už v pravěku. Nejstarší nálezy pochází z neolitu a patří kulturám s lineární a vypíchanou keramikou. Od doby bronzové, kdy zde žili příslušníci únětické a knovízské kultury, je území obydleno nepřetržitě; další archeologické nálezy pochází z doby halštatské, doby římské a doby hradištní.První písemná zmínka o Podlesicích pochází z roku 1196 a nachází se v listině, kterou Milhost z Mašťova daroval několik vesnic valdsaskému klášteru. Podlesice v ní jsou zmíněny jako sídlo jednoho ze svědků, kterým byl Lutherus de Buititz. Roku 1375 vesnice patřila Jindřichovi z Podlesic, ale na počátku patnáctého století ji koupil Jindřich z Dubé na Dražicích. Roku 1514 vesnici získal Opl z Fictumu, který připojil k šumburskému panství. Oplův majetek byl zabaven za penězokazectví, a panství proto spravovala královská komora, která jej roku 1532 zastavila Šlikům, a v roce 1545 zcela přenechala Albrechtu Šlikovi jako úhradu patnácti tisíc kop grošů, které mu panovník dlužil. Další vlastník Podlesic je znám až z roku 1622, kdy vesnice patřila k vilémovskému panství Viléma Vojtěcha Doupovce z Doupova. Tehdy mu bylo panství zkonfiskováno za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. O rok později jeho statky koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Podle berní ruly z roku 1654 statek Podlesice patřil k Vilémovu a tvořily jej vesnice Podlesice, Konice a Sedlec v majetku hraběte z Mitrovic. V Podlesicích žilo osm sedláků, šest chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Jeden ze sedláků a všichni chalupníci měli pusté usedlosti. Sedláci měli celkem čtrnáct potahů a chovali jedenáct krav, dvanáct jalovic, 31 prasat a jednu kozu. Chalupníkům patřila jen jedna jalovice a jedna koza. Celkově tak byla vesnice ve velmi špatném stavu. V roce 1659 panství zdědil Jan Karel Hložek ze Štampachu a o tři roky později je prodal hraběti Janu Františku Goltzovi. Od té doby Podlesice patřily k mašťovskému panství až do zrušení zrušení poddanství. Noví majitelé byli k poddaným velmi tvrdí a vyžadovali od nich s výjimkou neděle každodenní robotu od sedmi do 16.30 v zimě a od 3.45 do 20.15 v létě. Posledními šlechtickými majiteli vsi bývali Černínové, kterým i po roce 1850 zůstal místní statek (čp. 1). Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Základem vesnického hospodaření vždy bývalo zemědělství. Pokusy o těžbu hnědého uhlí byly brzy zastaveny kvůli velkému množství podzemní vody, která doly zaplavovala. Na polích se pěstoval ječmen, pšenice, žito, cukrová i krmná řepa a pícniny. Většina obyvatel pracovala na černínském statku, který patřil ke krásnodvorskému velkostatku. Z něj byl při pozemkové reformě roku 1927 vyčleněn zbytkový statek v Podlesicích čp. 1 s výměrou necelých 115 hektarů. Po druhé světové válce byli vysídleni původní obyvatelé a jejich usedlosti přiděleny volyňským Čechům, kteří se sem přistěhovali jako členové 1. československého armádního sboru. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 333 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 128 obyvatel. Díky tomu se tato ves stala v roce 1961 součástí obce Veliká ves, kam spadá do současnosti. Po roce 1992 byl do vesnice zaveden vodovod. V rámci majetkových restitucí získali dědicové původních majitelů statek čp. 1, opravili jej a založili rodinnou farmu. Na počátku 21. století ve vsi bývala hospoda a prodejna potravin. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 62 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podlesice
Dojmy: Menší vesnice, nacházející se západně od Veliké Vsi, kde je několik zajímavostí.
