Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Obec Pětipsy (německy Fünfhunden) se nachází asi 8,5 km jihovýchodně od Kadaně. Podle Antonína Profouse vznikl název vesnice ze spojení U Pěti psů, jak místo nazývali okolní obyvatelé. V průběhu dějin je vesnice uváděna například pod názvy Petipezy (1226), Fumfehunden (1332), Pietipes (1387), Pyetipess (1404), Pietipsy (1545) nebo Fünfhunden (1787). První písemná zmínka o Pětipsech je z roku 1226, kdy patřily doksanskému klášteru. Později se staly královským majetkem a v roce 1322 je od Jana Lucemburského jako léno získal Fridrich (též Bedřich nebo Frycek) z Egerberka, který zde postavil tvrz. Rodu Pětipeských z Chýš a Egerberka vesnice patřila téměř 200 let. Karel IV. panství, které tvořilo pět vesnic (Drahonice, Nechranice, Břežany, Vikletice ad.), potvrdil Fridrichu mladšímu a povolil mu ze zdejších úroků vyplácet jeho čtyři sestry, které žily v klášterech. Je obtížné sestavit přesný sled dalších majitelů, protože křestní jména se v rodě často opakovala a z dochovaných zpráv není jasné, k jaké osobě se přesně vztahují. Jeden z nich, Odolen mladší Pětipeský, vedl po roce 1403 spory s okolními zemany, a Vlada z Polák dokonce na své tvrzi po tři roky věznil. Odolen zemřel v roce 1412 a zůstaly po něm nezletilí synové Jan a Hynce, jejichž poručníkem se stal Hynce z Kaufunku. V roce 1500 prodali Pětipeští panství Jiřímu a Felixovi Oplům z Fictumu, ale brzy je získali zpět, protože v roce 1504 je znovu prodali Václavu Hasištejnskému z Lobkovic. Ten panství připojil k Hasištejnu. Václav Hasištejnský zemřel v roce 1518 a jeho dědic Zikmund Hasištejnský z Lobkovic prodal Pětipsy Oplovi z Fictumu, kterému patřily až do roku 1530, kdy utekl ze země před hrozbou trestu za penězokazectví. Jeho zabavený majetek královská koruna nejprve zastavila a později (1545) prodala Albrechtu Šlikovi. Od té doby byly Pětipsy svobodným statkem, v jehož držení se vystřídali Eliška Šliková, rozená Berková z Dubé, a Ondřej Šlik, od kterého je v roce 1559 koupili Jeroným Hrobčický z Hrobčic a Bernart Koštický z Koštic. Bernart však hned následujícího roku svou polovinu Jeronýmovi přenechal. Hrobčičtí vzápětí tvrz přestavěli na renesanční zámek. Pětipsy po Jeronýmovi zdědil syn Vladislav a po něm Oldřich Hrobčický z Hrobčic. Odřich za účast na stavovském povstání o Pětipsy v roce 1623 přišel a o sedm let později statek koupil nejvyšší královský hofmistr hrabě Kryštof Šimon Thun. Klášterečtí Thunové Pětipsy vlastnili až do pozemkové reformy v roce 1923. Na pětipeském zámku však sídlila jen správa statku. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo sedm sedláků a šestnáct chalupníků. K největším selským statkům patřilo až 72 strychů půdy, chalupníci až na jednu výjimku hospodařili každý na pozemcích o rozloze devíti strychů. Zápis neuvádí žádné živnosti, zahrady, vinice ani chmelnice. Po zrušení patrimoniální správy se tato vesnice stala samostatnou obcí a svou samostatnost si udržela do současnosti. Po polovině 19. století došlo k rozvoji silniční sítě. V roce 1854 byla postavena silnice z Kadaně do Podbořan (II/224), na kterou v roce 1882 navázala silnice do Žatce (II/225). Gustav Hodek v roce 1866 postavil ve vsi cukrovar, ve kterém byla o dva roky později poprvé zavedena technologie účinného lapače šťáv v odparkách. V cukrovaru se zpracovávala cukrová řepa, která se pěstovala v okolí Vintířova, Polák a Ahníkova. Hodkové si žili na zámku, který si pronajímali od Thunů, dokud ho Zdeněk Hodek v roce 1926 i s dvorem nekoupil. Jeho rodině patřil až do roku 1948.
Pětipsy jsou centrem méně významné pětipeské hnědouhelné pánve, která je jižním pokračováním hlavní podkrušnohorské pánve. Její hlavní část se nachází podél Liboce mezi Radonicemi a Libědicemi, ale jižně od Pětipes je rozdělena čedičovými výlevy na menší pánvičky, ve kterých uhelné sloje vystupují až na povrch. Hlavní uhelná sloj je mocná devět až dvacet metrů a ve směru na východ a severovýchod se mocnost zmenšuje a zhoršuje se kvalita uhlí. To se v ní začalo těžit již na konci 18. století. Nejstarší těžební lokalita se uvádí u Stranné v roce 1786 a oblast mezi Mory a Širokými Třebčicemi se připomíná v roce 1780. Uhlí se těžilo v menších dolech a větší byly jen podniky hraběta Černína jihozápadně od Pětipsů a knížete Salma u Širokých Třebčic. K prvnímu útlumu těžby došlo během hospodářské krize po roce 1873, kdy mnoho dolů zaniklo. Rozvoj místních cihelen, pivovarů a cukrovarů si však vyžádal větší spotřebu uhlí, a proto došlo na počátku 80. let 19. století k oživení těžby. Druhý útlum způsobilo vybudování Doupovské dráhy, která umožnila dopravu levného a mnohem kvalitnějšího uhlí z Mostecka. Zvýšený zájem o zdejší uhlí se objevil až na konci první světové války, kdy ostatní těžební lokality nestačily pokrývat stoupající spotřebu. Vznikly nebo byly obnoveny nové doly, z nichž nejdéle přetrvaly doly radonické Stamm a Juliána uzavřené během hospodářské krize v roce 1933. Posledním producentem uhlí na Pětipesku byl důl Františka u Radonic. V katastrálním území vesnice existovalo v průběhu 19. století dvacet dolů. Největší z nich patřil knížeti Černínovi a vznikl roku 1862 vykoupením tří menších dolů Vojtěch, Karel a Ferdinand mezi Vilémovem a Pětipsy. Těžila se zde 5,5 m mocná sloj uložená v hloubce dvacet až třicet metrů. Důlní vody odčerpával parní stroj o výkonu osm koňských sil. Těžba postupně vzrostla z jednoho tisíce tun ročně až na dvacet tisíc tun v roce 1868. Denní pracovní doba v dolech činila 15 hodin. Poměrně kvalitní uhlí s vyšším obsahem popela se používalo jako palivo knížecích továrnách a cukrovarech. V roce 1869 poklesly ceny uhlí, a proto byl celý závod uzavřen a převeden na pětipeské těžařstvo Union. Celková produkce dolů se odhaduje až na 150 000 tun uhlí. Druhým velkým dolem byl Ondřej v majetku rodiny Stammů na jižním okraji katastrálního území. Fungoval s krátkou přestávkou od poloviny 19. století do roku 1904. Zaměstnával dvacet až třicet horníků a celkem v něm bylo získáno asi 100 000 tun uhlí. Na jižním okraji jeho dolového pole se uhlí těžilo po dobu asi jednoho desetiletí v menších dolech Václav a Augusta s celkovou produkcí asi 10 000 tun. Severně od vesnice byl na konci první světové války otevřen důl Sidonia, ale velké množství podzemní vody a finanční obtíže vedly k jeho uzavření ještě před započetím těžby. Posledním větším dolem byla šachta Bruno u Liboce mezi Pětipsy a Vilémovem. Důl byl v provozu od šedesátých do sedmdesátých let 19. století a z šest metrů mocné sloje se zde vytěžilo až 40 000 tun uhlí. V letech 1902–1903 byla postavena železniční trať Kadaň–Vilémov. Na jaře roku 1904 ve vesnici otevřeli c. k. četnickou stanici. Pracovali v ní tři četníci, kteří měli na starost celou oblast mezi Ohří a Radonicemi. Během pozemkové reformy v roce 1926 byla většina půdy zdejšího velkostatku rozdělena mezi jeho zaměstnance. K podobnému rozdělování půdy došlo i v okolních vesnicích, kde byly pozemky přiděleny přistěhovalcům z českého vnitrozemí. Na jejich hospodářství začali přicházet další čeští zaměstnanci, pro jejichž děti byly otevírány české školy. V Pětipsech byla česká škola zřízena od roku 1928. V roce 1934 byla ve vesnici Františkem Sommerem založena organizace Sudetoněmecké strany, která výraznou většinou dvanácti mandátů vyhrála obecní volby v roce 1938. Česká volební skupina získala jen dva mandáty a Komunistická strana Československa jeden mandát. Národností napětí rostlo a dne 14. září došlo k incidentu, kdy se část četníků podílela na ostraze hranice u Výsluní. Toho využil pětipeský řezník Reichl a pokusil přepadnout četnickou stanici, ale byl včas odhalen a zatčen. Během druhé světové války byla část zámku upravena na zajatecký tábor. V roce 1940 v něm žilo 130 francouzských zajatců, kteří byli postupně rozdělení do sousedních vesnic k práci na polích. V samotných Pětipsech jich zůstalo jen 35, ale v průběhu války se tu vystřídalo okolo 150 zajatců. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva a k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 560 obyvatel, tak v roce 1950 zde jich zde žilo již jen 332. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 182 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Btipsy
Dojmy: Velká obec, nacházející se jihovýchodně od Kadaně, kde je několik zajímavostí.
