Navštíveno: 14. 9. 2021
Historie: Vojnín (německy Wohnung) je malá vesnice nacházející se asi 3,5 km na jihozápad od Radonic. Název vesnice je odvozen z osobního jména Vojna ve významu Vojnův dvůr. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Woynyna (1383), Woynyn (1386), in Wogeninye (1400), de Woynina nebo z Wojnína (1436), z Woynina (1545), Wohnüngk (1654) nebo Wohnung (1787).První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1383, kdy patřila Majnušovi z Vojnína. Roku 1400 vesnici od krále Václava IV. získal Pelhřim z Nahořečic, který ji držel i v roce 1403. Krátce poté zřejmě vesnici získal Chotek, který okolo roku 1420 věnoval polovinu vesnice své manželce. Byl také zakladatelem rodu Chotků z Vojnína, který však neměl nic společného s Chotky z Chotkova, kteří se někdy psali také z Vojnína. Chotkové si ve Vojníně postavili gotickou tvrz. Roku 1447 k vojnínskému panství patřila také část Radechova. V roce 1535 nebo 1547 koupil panství, ke kterému kromě tvrze a poplužního dvora patřily části vesnic Dobřenec, Rohozec, Sedlec Vidolice a Radechov, Albrecht Šlik a připojil je k Vintířovu. Vintířov patřil Šlikům až do roku 1612, kdy jej zdědil Jindřich Matyáš Thurn, který se jako velitel stavovského vojska a jeden z direktorů zúčastnil stavovského povstání. Po prohrané bitvě na Bílé hoře mu byl zkonfiskován majetek, ale Vintířov se podařilo získat zpět jeho manželce. Vojnín u vintířovského panství zůstal až do zrušení poddanství. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žili tři sedláci, dva chalupníci a jedna rodina bez pozemků. Sedláci měli dva potahy a chovali tři krávy, tři jalovice a tři prasata, zatímco chalupníci měli dohromady jen jednu krávu, jednu jalovici a pět prasat. Jeden ze sedláků pracoval jako kovář a jeden chalupník byl tesařem. U vsi bývaly tři rybníky, ale později byly dva z nich vypuštěny a upraveny na pole. Ještě v roce 1664 je uváděno že tato tvrz je obývána a v 18. století byla tvrz nově zastřešena. Podle díla Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera ve vsi stálo třináct domů, zatímco Johann Gottfried Sommer uvádí v roce 1846 čtrnáct domů s 83 obyvateli. Kromě nich byl ve vsi dvůr se zříceninou tvrze, mlýn a ovčín. V průběhu 2. poloviny 19. století byla zdejší tvrz postupně rozebírána na stavební materiál. Po zrušení patrimoniální správy se tato vesnice stala součástí obce Rohozec. Podle popisu z roku 1863 měla vesnice jen sedm domů. Na polích se pěstovalo žito, ječmen a v menší míře také pšenice a oves. Pěstování obilí doplňovaly ještě hrách, čočka, brambory a ovocné sady. V ovčíně se chovalo 264 ovcí, ale ve vsi měli také patnáct volů, 31 krav, 43 telat, osm koní, tři kozy a 26 prasat. Ve vsi stávaly dva hostince, fungovala zde cihelna, kde se kromě cihel pálilo vápno, a poblíž se nacházela jízdárna hulánů. Hospodářský dvůr zůstal v majetku Lobkoviců i po zrušení poddanství a za první republiky jej sňatkem získali Thurn-Taxisové, kteří vojnínským sedlákům zrušili nájemní smlouvy a začali svou půdu spravovat sami. Ve vsi působil sbor dobrovolných hasičů, kteří získali na počátku dvacátého století stříkačku a v roce 1922 postavili hasičskou zbrojnici. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva, takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 105 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 48 obyvatel. V 50. Letech 20. století byl zbytek tvrze spolu s poplužním dvorem srovnán beze zbytku se zemí a ta tvrz takto zanikla. V roce 1961 se tato ves stala součástí obce Vintířov a následně v roce 1976 se stala součástí obce Radonice, kam patří do současnosti. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 5 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojn%C3%ADn
Zdroj: Umělecké památky Čech - Emanuel Poche
Dojmy: Malá vesnička, nacházející se jihozápadně od Radonic, kde jsou dvě zajímavosti.
