Městský erb:
Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Všestudy (německy Schössl) jsou obec nacházející se asi 6,5 kilometru východně od okresního města Chomutov. Název vesnice je odvozen ze slovesa studiti, které kromě běžného významu znamenalo také nemilým se činiti. Německý tvar Schössl zkomolením české varianty a přidáním přípony -l. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Wssestud (1325), Czestul (1325), Wssestud (1369), in Wssyestud (1375), Wssiestad (1399), Wssestad (1405), in Wssestud (1412), Schössel (1571), Ssestudy (1571), Schöstla (1604), Ssesl (1606), Schöszl a Scheszl nebo Schal, Schössel (1846) a Všestudy nebo Schössl (1848). Vesnice vznikla u obchodní stezky zvané Míšeňská silnice, která spojovala Chomutovsko s Litoměřicemi. Její průběh sleduje účelová komunikace, která vede po rozvodí mezi Chomutovkou a Bílinou jižně od Pesvic, Všestud a Sušan. Cesta dále pokračovala k Moravěvsi, u které se stočila na sever k Lovosicím a Litoměřicím. Jeden kilometr jižně od Všestud se nacházela křižovatka pěti cest označená sloupem božích muk a východně od křižovatky stával hostinec s osadou Buschenpelz (též Puschenpelz či Pošumpelec). Na jejich místě se nachází nepatrné rozvaliny a silážní jáma. Podle archeologických nálezů byla vesnice a její okolí osídlená již v mladší době bronzové lidem knovízské kultury. Urbanistické řešení vesnice svědčí o jejím plánovitém založení na křižovatce tří cest snad již ve třináctém století. První písemná zmínka o vesnici však pochází až z roku 1325, kdy ji postoloprtský klášter Porta Apostolorum spolu s dalšími dvěma vesnicemi prodal za 95 kop grošů na dobu života pesvického rychtáře Konráda a jeho syna Jana chomutovské komendě řádu německých rytířů. Brzy po Konrádově smrti však řád Všestudy prodal. Již v této době zde stál kostel svatého Michaela archanděla s farou. Později byly Všestudy zřejmě součástí chomutovského panství, protože z roku 1559 se zachovala kupní smlouva, podle které je Jan z Veitmile na krátkou dobu prodal Niklovi Hochhauserovi z Hochhausu a na Jezeří. Výčet chomutovského panství z let 1560–1563 u Všestud uvádí 21 poddaných a povinnost odebírat pouze chomutovské pivo. Od třicátých letech šestnáctého století se, i přes snahu Ferdinanda II. Tyrolského v šedesátých letech téhož století, v okolí Chomutova šířila protestantská víra. Ve Všestudech je uváděn katolický farář Jakob Schultiss, ale zachovaly se také stížnosti chomutovského hejtmana Mikuláš Langa z Langenhardu z let 1565 a 1567, ve kterých žádá arcibiskupa, aby faráře napomenul za jeho nevhodné chování. V roce 1588 vesnici získal spolu s Chomutovem Jiří Popel z Lobkovic, který zahájil důslednou rekatolizaci. Podporovali ji chomutovští jezuité, kterým musely Všestudy v půlročních obdobích platit přes 41 kop grošů. Přes podporu katolické víry získali všestudský kostel protestanti a podle dochované zprávy jim zůstával ještě v roce 1611. Roku 1594 byl veškerý majetek Jiřího Popela z Lobkovic zabaven. Přestože ve vesnici žilo pouze sedmnáct poddaných, byla vesnice oceněna na více než 12 178 kop grošů. Spolu s dalšími ji koupil Adam Hrzán z Harasova a připojil k červenohrádeckému panství, jehož součástí Všestudy zůstaly až do roku 1850. Část vesnice však až do roku 1618 patřila Ladislavu Hrobčickému, od kterého je koupil Asman starší Štampach ze Štampachu. Synové Adama Hrzána podpořili v roce 1619 krále Fridricha Falckého a o rok později byli po bitvě na Bílé hoře odsouzeni ke ztrátě celého majetku. Zdislav Haras z Harasova si však dokázal naklonit císařského komisaře knížete Karla z Lichtenštejna, díky kterému většina majetku obou bratrům zůstala. Zabaven však byl štampachovský díl vesnice s nedalekými Bílenci. Roku 1623 jej koupil František Clary de Riva a od něj o tři roky později Michna z Vacínova, který ho připojil k postoloprtskému panství. V průběhu třicetileté války byla vesnice poškozena, zanikla fara a snížil se počet obyvatel. Podle Berní ruly z roku 1654 v ní žilo pět sedláků a jedenáct chalupníků, kteří měli dohromady sedmnáct potahů, čtyřicet krav, 38 jalovic, 66 prasat, 78 ovcí a 25 koz. Osada Buschenpelz byla jedním nejstarších z center těžby hnědého uhlí na Chomutovsku. Doly zde vznikaly již na začátku devatenáctého (snad již na konci osmnáctého) století. Kromě nákladnických dolů (Antonín Karel, Trojice Pavel, Anna Bernard, Josef Václav a Matyáš) tu byl otevřen také obecní důl Michal a dva vrchnostenské doly rodu Buquoyů: Jiří a Gabriela. Dobývaly dvě uhelné sloje o mocnosti jeden a tři metry uložené v hloubce do třiceti metrů. Do poloviny století jich zůstalo jen pět. Pracovalo v nich maximálně pět horníků a jejich rodinní příslušníci, a jejich roční produkce proto dosahovala maximálně tří tisíců tun uhlí. Doly zanikly během hospodářské krize po roce 1873, ale v následujících letech byly otevřeny tři jiné, které se udržely až do posledního desetiletí devatenáctého století. Celková produkce dolů v okolí Všestud činila asi 120 tisíc tun uhlí. V polovině 19. století po zrušení patrimoniální správy se tato vesnice stala samostatnou obcí. Na konci devatenáctého století měřilo území obce 432 hektarů, z nichž 412 hektarů sloužilo jako orná půda. Pěstovala se především pšenice, ječmen, menší množství žita a ovsa, dále také řepa, brambory a jetel. Místní chovali celkem 39 koní, 190 kusů hovězího dobytka, 245 ovcí, 24 koz, 72 prasat a 24 včelstev. Řemeslo zde provozovali čtyři zedníci, kovář, švec, truhlář a tři tesaři. Z obchodníků tu byli řezník, hokynář a fungovaly tři hospody. V té době zde žili jen obyvatelé německé národnosti, ale po první světové válce bylo postaveno pět zemědělských usedlostí pro rodiny českých legionářů. Vodu zajišťovalo osmnáct studní hlubokých až osmdesát metrů, ale během suchých obdobích zůstávala voda pouze ve čtyřech. O připojení k vodovodu z Pyšné do Havraně se začalo jednat až v roce 1932. V roce 1938 československá armáda u vesnice připravovala palebná postavení pro děla a kulomety, což se setkalo s nesouhlasem místních německých obyvatel, kteří museli kopat zákopy. Německé vojsko vesnici obsadilo 9. října 1938 a němečtí obyvatelé vzápětí zabrali česká hospodářství. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního německého obyvatelstva, kteří byli násilně odsunuti ze svých domovů a na jejich místa byly dosídleni obyvatelé z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 171 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již 171 obyvatel. Na začátku padesátých let dvacátého století bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, ale brzy bylo zrušeno a jeho pozemky převzal státní statek, jehož areál vznikl na místě staršího panského dvora. Na počátku osmdesátých let k němu přibyl areál kravína a pro jeho nové zaměstnance muselo být postaveno dvacet nových rodinných domů. V šedesátých letech se uvažovalo o výstavbě elektrárny, místo které však byla postavena Elektrárna Tušimice II. V roce 1981 se tato vesnice stala součástí obce Otvice. Až do roku 1991 vesnici hrozila likvidace kvůli těžbě hnědého uhlí, a bránila tak rozvoji vesnice. Obec se proto začala výrazněji rozvíjet teprve v devadesátých letech, kdy byla kromě jiného provedena plynofikace, dokončila se stavba kanalizace a byla opravena čistírna odpadních vod. V roce 1990 se tato ves stala opět samostatnou obcí, kterou je do současnosti. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 2011 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%A1estudy_(okres_Chomutov)
Dojmy: Větší obce, nacházející se východně od Chomutova, kde je pár zajímavostí.
