Navštíveno: 20. 6. 2021
Historie: Vysoká (německy Wisset) je malá vesnice nacházející se asi 8,5 kilometrů západně od Chomutova. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Vizok (1281), zum Wisset (1533), Wiesset (1571), Wysoky (1571), Wiset a Wysek (1606), Wyset (1629), Wisset (1787 a 1846) a Vysoká nebo Wisset (1848). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a nachází se v listině, kterou ji spolu s dalšími vesnicemi odkázal Chotěbor z Račic s manželkou řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Patřila do tzv. Křimovského újezdu, ale od okolních vesnic se liší půdorysným uspořádáním. Ostatní vsi měly domy uspořádané okolo návsi a navazovala na ně radiální plužina, zatímco domy ve Vysoké byly postaveny ve dvou řadách, na které navazovala záhumenicová plužina. Při záchranném archeologickém výzkumu ve vsi nebyly nalezeny žádné středověké artefakty. Existují proto hypotézy, že původní Vysoká stávala asi půl kilometru na jih od dochované vesnice v místech, kde se dříve stýkaly historické cesty, nebo že specifické zacházení s odpadem nevytvořilo archeologicky zjistitelné stopy. Vesnice zůstala součástí chomutovského panství až do počátku sedmnáctého století. Městské urbáře v ní v letech 1560 a 1563 uvádí šestnáct poddaných (tj. 70–80 obyvatel), kteří museli od roku 1571 kupovat pivo pouze z Chomutova. Stále zde pila zmiňovaná v roce 1563 a pracovalo několik tkalců, kteří byli roku 1533 přijati do chomutovského cechu pláteníků. Později bývali zdejší řemeslníci členy cechů v Místě. V patnáctém a šestnáctém století vedla přes Vysokou jedna z větví obchodní cesty z Kadaně do Míšně, a proto zde stávala celnice. Za koně se platilo clo ve výši jednoho groše a za dobytek podle velikosti dva až tři feniky. Pravděpodobně od roku 1572 se Vysoká stala součástí panství Poláky a od roku 1605 patřila k březenskému panství. V roce 1623 je zmíněna mezi vesnicemi, které koupil Jaroslav Bořita z Martinic spolu s hasištejnským panstvím. Od roku 1651 byla převedena k panství Poláky, které patřilo hraběti Ottovi z Trauburku. Berní rula z roku 1654 ve vsi zaznamenala šestnáct chalupníků a dva obyvatele závislé na obci. Chalupníci hospodařili na pozemcích tvořených poli, loukami a lesy. Jeden z nich kromě toho šenkoval. Tereziánský katastr vydaný v roce 1747 v Lidni uvádí osmnáct hospodářství, ke kterým patřilo 317 strychů půdy, šest řemeslníků a tři nádeníky. Zemědělství ve Vysoké hrálo, vzhledem k velké nadmořské výšce, vedlejší roli. Převážnou část pozemků tvořily pastviny a lesy a většinu plodin lidé pěstovali jen pro vlastní potřebu. Jedinou výjimkou představoval len, který se zde podomácku zpracovával nebo se prodával zejména do Chomutova. Během napoleonských válek ve vesnici zemřeli a byli pohřbeni tři ruští vojáci. P zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se stala tato vesnice samostatnou obcí. V letech 1897–1898 byla postavena silnice z Celné do Lidně. Obec ji financovala díky okresní podpoře ve výši pěti korun na jeden metr délky. Roku 1898 ve vesnici žilo sedmnáct sedláků a sedm domkářů. Živili se převážně zemědělstvím, ale svou činnost zde provozovalo také dvacet řemeslníků a živnostníků, ze kterých převládali zedníci a tesaři. Z celkových 388 hektarů území obce tvořila 148 ha orná půda, 150 ha lesy, 40 ha pastviny, 33 ha louky a jeden hektar zahrady. Obec měla kromě dvou rybníků bohaté zdroje vody v podobě pramenů a studní a na severozápadním okraji se nacházela nádrž o objemu 40 m³, která zásobovala 300 metrů dlouhý vodovod postavený v roce 1907. Jedinou významnější událostí druhé světové války bylo poškození jednoho domu leteckou pumou svrženou pravděpodobně během letecké bitvy u Kovářské dne 11. září 1944, během které americké bombardéry nouzově shazovaly munici. Po válce došlo k vysídlení německých obyvatel, ale vesnici se již nepodařilo se dosídlit. Jelikož zatím co ještě v roce 1930 zde žilo celkem 176 obyvatel, tak v roce 1950 již jen 60. Na konci padesátých let dvacátého století byla proto armádou zbořena řada prázdných a neudržovaných usedlostí a jiné byly přeměněny na rekreační objekty. V roce 1950 přišla tato vesnice o svou samostatnost a stala se součástí obce Místo a následně v roce 1989 součástí obce Málkov. Přesto se zachovalo několik původních domů, jejichž trámové stropy mohou pocházet z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 29 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vysok%C3%A1_(M%C3%A1lkov)
Dojmy: Dnes již maličká vesnička, nacházející se severozápadně od Málkova, kde se zachovalo několik zajímavostí.
