Navštíveno: 20. 6. 2021
Historie: Vysoká Jedle (německy Hohentann) je malá vesnice nacházející se asi jeden kilometr severně od Místa. Název vesnice vznikl překladem středněhornoněmeckého výrazu zer hohen tanne (u vysoké jedle) nebo zem hohe tanne (u vysokého lesa). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Hohentanne (1367), w hochtanj vsi, Hochtan (1540), ves hohtan jinak Hohentham (1606), ves Hohenthann (1638) a Hohentann (1787 a 1846). Název Hohentann se používal až do roku 1952, kdy byl úředně změněn na Vysoká Jedle. První písemná zmínka o Vysoké Jedli pochází z roku 1367. Až do sedmnáctého století se o vesnici v listinách objevují pouze stručné zmínky, které dokládají její příslušnost k hasištejnskému panství. Jeho součástí byla i roku 1606, kdy panství koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Majetek rodiny Štampachů byl zabaven za jejich účast na stavovském povstání. Vesnice se proto roku 1623 dostala do majetku Jaroslava Bořity z Martinic, který ji připojil ke svému rozsáhlému panství Ahníkov–Prunéřov. Podrobnější popis vesnice přináší až Berní rula z roku 1654, podle které ve vsi žilo sedm sedláků a osm chalupníků. Dohromady jim patřilo 25 potahů, 44 krav, 37 jalovic, deset prasat a šestnáct koz. O tři roky později získali vesničané od hraběte Maxmiliána Valentina z Martinic dědické právo, za což se jim prodloužila robota z třiceti na čtyřicet dní v roce. Schellerova Topographie des Königreiches Böhme z roku 1878 uvádí ve Vysoké Jedli pouze sedm domů, čímž se výrazně odlišuje od soupisu panství z roku 1794, podle kterého ve vsi stálo 23 domů a žilo 121 obyvatel. V rámci roboty museli odpracovat 573 dní v létě, 481 dní v zimě, odsloužit celkem 1092 dní roboty s potahy a navíc zaplatit dvakrát ročně peněžní poplatek. Přestože vesnice stojí v relativně vysoké nadmořské výšce, zabývala se většina obyvatel zemědělstvím, které jim poskytovalo potraviny pro vlastní potřebu. Jedinou plodinou, kterou dále zpracovávali a prodávali, byl len. K pozemkům jednotlivých usedlostí patřily kromě polí a luk také lesy, a proto mezi významné zdroje příjmů patřil prodej dřeva. V okolí vesnice se pokusně těžily menší krevelové žíly. Před rokem 1846 stálo ve vesnici 27 domů a žilo 170 obyvatel. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. Století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Novým zdrojem příjmů se v devatenáctém století stala výroba krajek, prýmků a nášivek. V roce 1898 byla vesnicí postavena silnice z Ahníkova do Celné, která umožnila kvalitní dopravní spojení. Led z místního rybníka se vozil do řeznického skladu v Místě. Ze služeb ve vesnici fungoval pouze hostinec a obchod s potravinami. Děti chodily do školy v Místě. Jeden z domů byl k vodovodu připojen již v roce 1900, ale jen protože vodovod do Místa vedl přes jeho pozemek. Vodovod pro celou vesnici a splašková kanalizace byly postaveny až ve dvacátém století. Po druhé světové válce byla většina původních obyvatel vystěhována do Německa. Na jejich místo sice přišli noví osadníci, ale počet obyvatel přesto dosáhl pouze jedné třetiny předválečného počtu. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 121 obyvatel, tak v roce 1950 zde jich již bylo jen 44, což mělo za následek že dříve samostatná obec přišla o svou samostatnost a stala se součástí obce Místo. V průběhu druhé poloviny dvacátého století potom lidé postupně odcházeli, až se vesnice téměř vylidnila. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 28 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vysok%C3%A1_Jedle
Dojmy: Maličká vesnička, nacházející se severně od Místa, kde jsou dvě zajímavosti.
