Navštíveno: 26. 8. 2022
Historie: Modřany (německy Moderschan) jsou od 1. ledna 1968 částí Prahy, dnes jsou městská čtvrť a katastrální území městské části Praha 12, jejíž úřad na území Modřan sídlíPrvně je osada „Modřiluhy“ (staré označení místa na močálovité luční rovině) zmiňována v zakládací listině kapituly Vyšehradské roku 1088, dle níž tam obdržel probošt poplužní dvůr a mlýn. Dle názorů odborníků je však tato listina středověké falzum, a tak doloženě zmiňuje Modřany prvně až Soběslav II., který roku 1178 v darovací listině vyšehradské kapitule prohlašuje: „dávám také těmže bratřím území v městečku Modřany na dva pluhy s vinicí.“ Toto nadání potvrdil Václav I. a rozšířil je o platy a rybáře k prebendám kanovnickým. Karel IV. připojil roku 1356 k nadání ještě les a zvoníky v Modřanech. První zmínka o cle v Modřanech pochází z roku 1383. Mimo to nacházíme doklady, že i jiné části vsi byly v tomto období tzv. majetkem duchovním. Sakristovi kostela Pražského (kostel sv. Víta) náležel prokazatelně před rokem 1356 dvůr s dědinami v Modřanech – dle tehdejšího zvyku postupován právem zákupním. Odborníci odhadují, že modře kvetoucí lužní rostlinou, po které mají Modřany jméno, mohl být hyacint modrý. Značně trpěly Modřany za husitských válek. Již v roce 1420 při tažení husitů na zbraslavský klášter byly zcela vypleněny a zdejší kostel vypálen. 24. března 1427 se rozložila husitská vojska (táborité a sirotci) u Modřan a dožadovala se (marně) vpuštění do Prahy. Roku 1429 porazili u Modřan spojení pražané vojsko několika českých pánů, které „vedením pana Aleše ze Sternberka a Habarta z Adlaru statky Pražanů hubilo a na přívoze u Modřan dvacet čtyři Novoměstských zajalo“. Že každá vojenská “návštěva” znamenala rabování a plenění místních usedlostí bylo v tehdejších dobách “přirozené”. V tomto období husitských bouří byl duchovní majetek Modřan převeden do světských rukou. Část Vyšehradskou drželi od té doby Pražané Staroměstští – rozhodnutím císaře Zikmunda, které potvrdil král Jiří z Poděbrad roku 1459 a roku 1472 pak i Vladislav II. Část vsi, která patřila kostelu pražskému, připsal Lidéř z Radkovic roku 1425 své ženě, Alžbětě ze Šestlic. Alžběta ji roku 1434 postoupila svému druhému muži, Záviši z Valdštejna, ten opět dobrou vůlí předal Vědetovi z Moštěnic, jemuž zápis stvrdil a spolu Komořany zapsal roku 1437 sám císař Zikmund. Oboje držela jeho žena Dorota ještě roku 1454.
Clo ze dříví na Vltavě v Modřanech pobírala tehdy rychta Nového Města pražského za vydržování královského dvora. Roku 1486 věnovala Markéta Zlenická kostelu sv. Jiljí na Starém Městě pražském pět dvorů v Modřanech. Těchto pět usedlostí s mlýnem, domem šenkovním, svobodným a jiným příslušenstvím, kdysi majetek kostela Pražského, přecházelo pak z rukou do rukou, jak kroniky zmiňují: nejprve Jan Hýzrle, po něm po roce 1600 Krištof Želinský ze Sebuzína, pro účast ve vzpouře odsouzen Želinský roku 1623 všeho majetku, avšak pokořiv se dostal milost a dána mu část statků k dočasnému držení. V roce 1626 odkázal je své tetě Kateřině Polyxeně, purkraběnce z Donína, roz. Voděradské z Hrušova a Sukdola, avšak po jeho smrti nebyl odkaz uznán, a statky byly zabrány králem. Od té doby tato část Modřan náležela k Břežanům a dostala se s nimi buď koupí nebo darováním arcibiskupství Pražskému, kterému patřila s Břežanským statkem až do roku 1848. Pražská část vsi byla městům pražským za odboj proti Ferdinandovi I. zkonfiskována v roce 1547. Výnosy cla byly navráceny Novému Městu pražskému roku 1583 a připojeny k nadání špitálu sv. Alžběty a sv. Bartoloměje. Ostatní (a to ještě ne celá) část byla Pražanům vrácena po úpěnlivých přímluvách a prosbách roku 1586. Jednalo se o „něco platu na lidech s dílem řeky Vltavy a rybníkem, řečeným Tůně.“ Většina dřívějšího majetku byla předána roku 1547 Zbraslavskému klášteru. Ale po bitvě na Bílé hoře byl zabaven Pražanům i tento nevelký majetek a prodán roku 1622 též Zbraslavskému klášteru, kterému tak od té doby náležela kromě pěti usedlostí s mlýnem a vinicí k Břežanům držených, ostatní ves, a to až do jeho zrušení Josefem II. roku 1785. Poměry v období po třicetileté válce v Modřanech dokládá tzv. berní rule, první český katastr sestavený v letech 1653–1655: Obec se v tom čase dělila mezi dvě panství, zbraslavské a dolnobřežanské. Celkem zde bylo třináct selských usedlostí, sedm chalup, dvě zpustlá selská stavení, pět pustých chalup a jeden sedlák „na živnosti zkažený“. Ve statku byla pouze jediná kráva, ze šedesáti strychů bylo oseto dvacet. Doložena jsou i jména obyvatel: Jakub Kadedej, Ondřej Skřemenskej, Václav Škarohlíd, Kateřina Harauška… Vlastní škola byla v Modřanech zřízena roku 1770 (předtím děti docházely na Zbraslav). K ní byly připojeny Hodkovičky, komořanský dvůr a samota Šabatka. Prvním učitelem se stal jistý Petr Bayer, syn učitele. Další učitel, Matěj Vydra, na zdejší školu nastoupil roku 1784 a působil zde 35 let. Jeho nástupce Josef Skřivánek zde odučil „pouhých“ 32 let, své učitelské poslání a školu v Modřanech pak přenechal synovi. Po roce 1785 byla celá osada připojena k panství Zbraslavskému, k němuž pak náležela do roku 1848. (Dle zmínek v pramenech se přitom zdá, že panství Zbraslavské náleželo do správy pražského arcibiskupství). Roku 1802 vypukl v Modřanech velký požár.
V 19. století Modřany prodělávají proměnu z venkovské vsi na pražskou předměstskou oblast. Zprvu velmi pozvolna, později bouřlivěji, se mění ve své velikosti i vybavení, sociální struktuře i řízení věcí veřejných. Důležitým předpokladem k opouštění zemědělského rázu obce se stalo zrušení roboty roku 1848. Roku 1855 byly Modřany, vybaveny dosud pouze lokalií, povýšeny na samostatnou farnost. V roce 1860 byla dokončena stavba navigační hráze. I když vodní doprava nesporně prosperovala, vory přestaly v 18. století dostačovat a řečiště bylo upraveno pro lodní dopravu. Podél řeky byly budovány stezky pro koňské potahy, které tahaly lodě proti proudu, a v řece jezy se širokými propustěmi. Roku 1865 byla na Vltavě zavedena paroplavba. Roku 1861 je zde postaven cukrovar. Železnice byla z Prahy do Modřan zavedena za finanční podpory cukrovaru v říjnu roku 1881. Od března 1882 byla zahájena i osobní doprava. K výraznému pokroku došlo po roce 1895, kdy byl postaven železný most do Zbraslavi. O čtyři roky později byla dostavěna okresní silnice Modřany – Zbraslav s odbočkou přes Točnou do Dolních Břežan, roku 1902 okresní silnice na Lhotku, 1904 pak silnice na Libuš a v roce 1915 do Cholupic. V roce 1891 obec získala poštovní a telegrafický úřad. Roku 1896 uvedl Ludvík Bartl do provozu parní pilu, která se stane později základem závodu Orion. Roku 1912 byly petrolejové lucerny v modřanských ulicích nahrazeny elektrickými žárovkami. V roce 1913 postavil inženýr Karel Schulz v Komořanech továrnu na autogenní svařování a výrobu kyslíku. Roku 1904 přednášel v Modřanech T. G. Masaryk. Po vzniku Československé republiky, zejména v letech 1924 až 1928, probíhal v Modřanech čilý stavební ruch. Obec využívala toho, že se Praha stala hlavním městem republiky a stěhovaly se sem tisíce lidí potřebujících bydlet. Modřany byly dobře položené se slušným spojením s Prahou železnicí a parníky. V daném období zde tudíž bylo postaveno více než 1200 rodinných domků. Stavební ruch probíhal rovněž na hlavní třídě vedoucí ku Praze, která byla pojmenována jako Masarykova, kde vznikla i nová škola. Podél vltavského břehu v Modřanech a Komořanech vznikly během historie velké průmyslové podniky, zaměstnávající mnoho místních obyvatel: cukrovar (1861), dvě pily a cihelna, Modřanské strojírny (1913), Elektropřístroje (1926), Orion (1932), Mikrotechna (1935), Chirana (1935), Interpharma (1935), Grafotechna (1951) a další, a tak se Modřany staly významným průmyslovým předměstím Prahy. 13. listopadu 1936 byly Modřany povýšeny na městys. Od roku 1932 vychází Modřanský obzor – místní noviny. V první polovině 30. let se projevuje na životě Modřan hospodářská krize, v r. 1938 přichází opět konjunktura. Staví se měšťanská škola a dva velké domy pro sociálně slabší. Během nacistické okupace bylo dle záznamů v kronikách 6 místních občanů popraveno, 21 umučeno v koncentračních táborech a 61 se jich z věznic a z koncentračních táborů vrátilo s podlomeným zdravím. Po druhé světové válce byl v Modřanech jeden ze sběrných táborů pro pražské Němce. Po roce 1948, tak jako celou republiku, postihlo Modřany znárodňování. Po velkých podnicích byl roku 1948 zasažen celý soukromý sektor, na živnostníky bylo působeno přímým i nepřímým tlakem, a likvidace živností v Modřanech byla prakticky skončena v roce 1959.
Komořany patřily od 12. století podobně jako Modřany vyšehradské kapitule. Sousední malá víska Komořánky náležela zbraslavskému klášteru. Od 14. června 1964[5] byla k Modřanům obec Komořany připojena. Někdy v roce 1963 či 1966 byl modřanský MNV na čas přejmenován na městský národní výbor, což se fakticky rovnalo povýšení na město. Již v roce 1968 však byly sloučeny s Prahou. V roce 1974 byla připojeny k Praze celá obec Cholupice i s vesnicí Točná. Roku 1976 (některé zdroje odhadují rok 1981) byl v Cholupicích zrušen místní národní výbor a obě vsi připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech, V Cholupicích bývala středověká tvrz, která je naposledy připomínána roku 1650, později zpustla. Točná je nejjižnější částí Prahy 12. V dávných dobách patřila zbraslavskému klášteru, farností spadala do Modřan. K obci přiléhá keltské opevnění na návrší Šance, které společně s Hradištěm nad Břežanským údolím utvářelo pozoruhodnou pevnostní soustavu už v dobách před naším letopočtem. Část sídliště Lhotka a Libuš, podle starého místního jména východní části Modřan nově označená jako Kamýk, připadla k Modřanům 1. ledna 1989. Od 1. ledna 1989 bylo pod působnost MNV v Praze 4-Modřanech převedeno celé katastrální území Kamýk, které bylo nově vytvořeno z částí území dosud patřících k Modřanům a Lhotce. MNV Praha-Modřany byl po Chodově a spolu se Stodůlkami koncem 80. let jedním z prvních MNV, které pro své území získaly i některé pravomoci, které dosud příslušely jen obvodním národním výborům. V roce 1990, kdy bylo na území Prahy ustaveno 56 samosprávných městských částí, vznikla transformací působnosti MNV Modřany městská část Praha-Modřany, která zahrnuje katastrální území Modřany, Komořany, Cholupice, Točná a Kamýk, rozkládá se na ploše 2330 hektarů a na jejím území žije přibližně 60 tisíc obyvatel. Dnem komunálních voleb v listopadu 1994 byla městská část Praha-Modřany přejmenována na Prahu 12. Zároveň byla zreformována část přenesené působnosti tak, že byla v rámci Prahy rozdělena do 15 takzvaných správních obvodů, přičemž městská část Praha 12 vykonávala tuto část působnosti kromě svého území též pro městské části Praha-Libuš a Praha-Kunratice (část nadstandardní působnosti pro tyto dvě městské části však získala i městská část Praha-Libuš). Od roku 2002 došlo k další reformě a vytvoření 22 správních obvodů, přičemž z této rozšířené přenesené působnosti městské části Praha 12 bylo vyjmuto území městské části Praha-Kunratice (bylo převedeno pod městskou část Praha 4) a ponecháno v ní kromě vlastního území pouze území městské části Praha-Libuš (tedy Libuš a Písnice). Dle sčítání z roku 2021 zde žilo celkem 33 574 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mod%C5%99any
Dojmy: Velká městská část, nacházející se jižně od centra, kde je několik zajímavostí.
