Navštíveno: 13. 7. 2020
Historie: Klášter servitů na Trávníčku na Novém Městě pražském je někdejší klášter při kostele kostele Zvěstování Panny Marie Na slupi v Praze 2-Novém Městě. Řád servitů, neboli řád služebníků Panny Marie, vznikl ve 13. století a jejich cílem byla bezmezná úcta k Panně Marii. Podle tradice se v roce 1233, na den Nanebevzetí Panny Marie, odehrálo zjevení, které oslovilo sedm Florenťanů. Ti se podle tradice vzdali svých dosavadních životů a uchýlili se na samotu do Monte Senario, kde založili velký klášter. V Praze se servité objevují poprvé v roce 1360. Servité byli řazeni k řádům žebravým. Legenda praví, že Karel IV. klášter založil poté, co po své nemoci přislíbil před obrazem ve florentském klášteře servitů, že i u nás založí klášter tohoto řádu, jako dík za své uzdravení. Dalším možným podnětem k založení tohoto kláštera mohla být pro Karla IV. snaha o posílení upadajícího náboženského života Čech a zejména Prahy druhé poloviny 14. století. Karel IV. požádal v roce 1359 papeže Inocence VI. o povolení založit v Praze nový klášter servitů a bylo mu vyhověno. Klášter byl založen v roce 1360 a bezprostředně poté se rozběhla i stavba kostela. Podle Beneše z Weitmile byl kostel zřízen u starší kaple Panny Marie. Jak kostel tak klášter byl v této době vystavěn v gotickém slohu. V husitském období v roce 1420 byl klášter Pražany vyloupen a zřejmě i vypálen. Bratři z kláštera byli v té době již pravděpodobně ve vyhnanství. Klášter Na Slupi se ocitl mezi oběma válčícími stranami a 15. září 1420 Pražané dokonce postavili dva velké praky do blízkosti kněžiště klášterního kostela. Obě zbraně byly obránci zničeny. Následně Pražané prolomili jižní zeď, aby mohli umístit velké dělo přímo do lodi klášterního kostela a mířit tak přímo na obleženou královskou posádku na Vyšehradě. Z těchto důvodů musela být loď v období pozdní gotiky (odhaduje se mezi lety 1436–1480) nově zaklenuta. Servité se do kláštera vrátili pravděpodobně krátce po skončení husitských válek, což je patrné z doloženého finančního daru klášteru z roku 1439. Oprava kostela se ovšem uskutečnila až po roce 1480, financována převážně z finančních příspěvků nejrůznějších donátorů. Novoměstský měšťan Mikuláš Replík daroval kostelu zvon, který byl ovšem ze zvonice odebrán farníky z kostela sv. Vojtěcha, kteří ho přenesli do svého kostela. I přes četné donace byl klášter velmi chudý a v 80. letech 15. století byl mnichy pravděpodobně úplně opuštěn a péče o něj připadla do královské správy. V roce 1498 zaplatili mniši od sv. Vojtěcha kostelu Na Slupi nový zvon. Kostel byl v té době zastupován Šváby z Chvatlin, Duchkem a Mikulášem. Jejich erb můžeme nalézt na svorníku klenby lodi uvnitř kostela. Podmínky v klášteře byly i nadále nuzné, budova byla polozřícená a v roce 1554 napsal poslední převor a v té době jediný řeholník kláštera, Ondřej Bergmann, karlovskému opatu dopis, ve kterém svěřuje sebe i kostel do jeho ochrany. Opat augustiniánského řádu Bergmannovi vyhověl.
O dalším osudu budov a kláštera víme jen tolik, že kostel Na Slupi byl i na dále pod správou kostela na Karlově, v době Matyáše se hovoří dokonce o jeho darování správě karlovského kostela. Servité měli ovšem u vídeňského dvora značný vliv, kterého po bitvě Na Bílé Hoře využili k získání prostředků pro obnovu kláštera v Praze a jeho navrácení řádu, což se splnilo roku 1626. Ve zpustlém klášteře se usídlili tři mniši a byl podřízen novému a většímu servitskému klášteru při kostele sv. Michala na Starém Městě. Význam kostela Na Slupi byl až do zrušení řádu druhořadý. Neklidná doba kolem roku 1648 znemožňovala větší stavební práce na klášteře a podniknuty byly pouze nejnutnější opravy. O opravě bylo rozhodnuto až po návštěvě generálního převora řádu, realizována byla o dalších několik let později, v 60. letech 17. století. V roce 1710 bydlelo v klášteře 17 řeholníků. Stavba budov kláštera byla dokončena roku 1726. Na začátku 18. století byl servitský řád u nás na vrcholu svého rozvoje, klášteru přibývalo příznivců i donátorů. V roce 1707 klášter dokonce koupil nedaleký nadační Dlouhoveský dům s kaplí, který poté prodal na zřízení kláštera Alžbětinek. V roce 1732 proběhla úprava interiéru kostela, při které byl zřízen nový hlavní oltář, oltářní stupně, přepážka a mramorová podlaha. V této době získal klášter barokní podobu a barokní podobu získal i interiér kostela. V roce 1757 při bombardování během sedmileté války byl klášter značně poškozen. V následujícím období osvícenství panovala všeobecná nevole k evropskému řeholnictví. V josefínské době, roku 1783, byl novoměstský a staroměstský servitský klášter sloučen a sedm bratří žijících v té době Na Slupi bylo převedeno ke sv. Michalu. 23. června 1786 byl servitský řád v Praze zrušen a slupský kostel byl roku 1783 odsvěcen a zesvětštěn. Z kláštera se stala dělostřelecká kasárna, v letech 1785–1792 a 1822–1850 vojenský výchovný ústav, v mezidobí dokonce ubytovna. Právě v roce 1811 byla přistavěna do areálu nová klasicistní budova podle projektu Heinricha Hausknechta. Roku 1856 byl klášter rozšířen a přestavěn, aby sem mohl být přesunut kateřinský ústav choromyslných. Tím se opět dostalo pozornosti i samotnému kostelu, který byl roku 1856 znovu vysvěcen. Četnými nutnými regotizujícími opravami, které probíhaly v letech 1858–1863 (jiný zdroj uvádí 1856-58), byl pověřen architekt a historik umění Bernhard Grueber (1806–1882). Jednopatrovou budovu bývalého kláštera známe dodnes v této novogotické podobě silně ovlivněné Grueberovou puristickou restaurací. Klášterní budovy byly opět přestavěny v roce 1910 a v současné době se v nich nachází kožní klinika Univerzity Karlovy. Rovněž velká část dnešního vzhledu kostela může být připsána Grueberovi, a to včetně momentálního vnitřního vybavení kostela opět v novogotickém stylu. Za Gruebera byla do kostela vestavěna také kruchta a nízká střecha kněžiště byla zvýšena do gotizující podoby. Grueber navrhl také nové vnitřní vybavení, jako např. oltářní přepážku, dveře, oltáře, kazatelnu, svícny a monstrance. Poslední podstatná úprava vzhledu kostela pochází z let 1914–1916, kdy byly vnější omítky otlučeny a pohledově vystřídány režným zdivem pod vedením stav. Františka Schlaffera.
Všechno současné vnitřní zařízení kostela pochází z doby architekta Bernarda Gruebera a je převážně v pseudogotickém stylu. Na hlavním oltáři visí obraz Zvěstování Panny Marie z roku 1857 od Leopolda Kupelwiesera. V kostele jsou i dva boční oltáře po stranách vítězného oblouku, oltář sv. Anny na straně jižní a oltář sv. Josefa na straně severní. Z Grueberovy dílny pochází také varhany a kropenka. V kostele se nachází několik náhrobků. Náhrobek za oltářem nese jméno Jana Petra Deyma ze Stříteže, kromě toho v chóru je do země zapuštěna deska kryjící hrobku servitů. V lodi se nachází také náhrobní kámen apelačního barona Schönebecka. Pod kruchtou se nachází na severní stěně náhrobek Magdaleny Premerové a na stěně jižní náhrobek Marie Jakobíny Schadnerové. Po konci 2. světové války se do budovy kláštera přesunula Dermatovenerologická klinika, která zde sídlila až do roku 1951. Právě v tomto roce se do budovy kláštera přesunulo revmatologické oddělení Thomayerovi krčské nemocnice. V roce 1982 byla přistavěna za kostel Panny Marie přístavba, která pomohla tak zvětšit prostor tohoto oddělení. Od roku 1992 až do roku 2019 s přestávkami probíhala obnova a rekonstrukce tohoto kláštera včetně kostela.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/klaster-servitu-s-kostelem-zvestovani-p-marie-15438092
Zdroj: https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/1889-revmatologicky-ustav-na-slupi-cp-4504
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_servit%C5%AF_na_Nov%C3%A9m_M%C4%9Bst%C4%9B
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Zv%C4%9Bstov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_Na_tr%C3%A1vn%C3%AD%C4%8Dku
Zdroj fotografií interiéru kostela: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Zv%C4%9Bstov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_Na_tr%C3%A1vn%C3%AD%C4%8Dku
Dojmy: Velmi zajímavý areál, kde z kláštera v podstatě nic nezůstalo, ale gotický kostel zde stojí stále jako jeho připomínka.
