Městský erb:
Navštíveno: 7. 5. 2016
Historie: Horní Slavkov, malebné město v srdci České republiky, je známo svou bohatou historií a dědictvím, které sahá až do roku 1332. Toto město, které bylo pojmenováno po svém zakladateli Slávkovi z Rýzmburka, se postupem času stalo jedním z nejvýznamnějších hornických měst v zemi, spolu s Krásnem a Litrbachem.
Od roku 1526 se ve zdejší mincovně pravděpodobně ražily jáchymovské tolary, což přispělo k jeho bohatství a slávě. Horní Slavkov byl známý těžbou stříbra, cínu, wolframu a dokonce i uranu. Těžba nerostného bohatství byla od počátku spjata s dějinami města a přinesla mu nesmírné bohatství a slávu.
Nicméně, přestože byly základy města položeny kolem roku 1355, nedostatek písemných materiálů brání bližšímu pochopení tehdejšího vývoje města a těžby rud v jeho okolí. Velká část městských archivů byla bohužel zničena během Šmalkaldské války v letech 1546-1555.
Přesto jsou dnes známa jména tří mužů, kteří svými činy katapultovali toto relativně bezvýznamné hornické městečko mezi přední města Českého království. Prvním z nich byl Sebastian Pluh z Rabštejna, který se v roce 1495 stal vlastníkem Bečovského panství a tím pádem i Horního Slavkova. Právě on, jeho syn Jan a Janův synovec Kašpar významnou měrou podporovali rozvoj hornictví. Tito tři muži, jejichž jména jsou dodnes známa, přispěli k tomu, že Horní Slavkov je dnes považován za jedno z nejvýznamnějších měst v České republice té doby.
V době svého vrcholu se Horní Slavkov stal největším producentem cínu na světě, což vedlo k prudkému nárůstu bohatství a populace města. Kolem roku 1533 mělo město již na čtyři tisíce měšťanů a ve Slavkově a jeho okolí žilo až šest tisíc havířů. To ho řadilo mezi pětici největších měst království.
Bohatství hornické aglomerace se odrazilo v architektuře města. Jádro Horního Slavkova vyrostlo do podoby vznosného renesančního městského centra. Prudký rozmach hornictví si navíc vynutil řadu unikátních technických staveb, mezi kterými dodnes udivuje 24 kilometrů dlouhý umělý kanál Dlouhá stoka, který přiváděl vodu z rašelinišť v okolí dnešní Kladské.
V roce 1547 však bylo panství Pluhům zkonfiskováno. Důvodem byla účast Kašpara Pluha ve Šmalkaldské válce na straně protestantských stavů. Po jejich porážce byl Pluh donucen katolickým císařem Ferdinandem I. odejít do exilu a město přechází pod přímou správu koruny. To mu téhož roku vynese i titul královské horní město a s ním i další výhody. Majetky města se rozrůstaly, když kupovalo okolní dvory i obce.
Koncem 16. století ale došlo k poklesu těžby cínu. Město sice dále prosperovalo díky těžbě stříbra, ale pak přišla třicetiletá válka. Město bylo střídavě obsazováno různými armádami, muselo platit kontribuce a následně také přišlo v rámci konfiskací o všechen majetek. Následoval odchod řady báňských specialistů, kteří byli převážně protestantského vyznání. Tato událost znamenala konec jedné éry pro Horní Slavkov.
Hlavní zdroj těžby, Hubský peň, byl postižen četnými závaly, což vedlo v roce 1680 k nepokojům horníků. V roce 1713 město postihl velký požár a jeho ekonomická situace se ještě více zhoršila, když bylo v roce 1742 obsazeno Francouzskou armádou a o rok později císařskými vojsky.
Na konci 17. století byl pak zcela opuštěn Huberův peň, který byl hlavním ložiskem cínu v celém revíru, a chátraly desítky domů. Jako náhrada za hornictví se ve městě postupně rozvíjelo plátenictví, cínařství a v roce 1789 vznikla v obci Háje (Rabensgrün) také první porcelánka v zemi.
Roku 1849 pak ve státě zanikla vrchnostenská správa a do čela města se poprvé dostalo volené zastupitelstvo v čele se starostou Josefem Reifem. Postupně se zlepšovalo dopravní spojení města výstavbou nové říšské silnice a následně i železniční trati. To pomohlo k dalšímu rozvoji výroby porcelánu, jehož nejvýznamnějším představitelem ve městě byla první porcelánová manufaktura Haas & Czjzek v Čechách, založena roku 1792.
První světová válka Horní Slavkov přímo nepostihla, pokud se nepočítá půldruhá stovka padlých z řad občanů, mrtvé ve městě v důsledku epidemie španělské chřipky nebo konfiskace zvonů z místního kostela sv. Anny pro válečné účely. Meziválečná hospodářská krize na město dopadla velmi silně a to zde přispělo také k vzestupu fašistů. I přesto byl Horní Slavkov jedním z mála měst v regionu, kde v roce 1938 dobrovolně rukovali i někteří obyvatelé, především z řad sociálních demokratů, na obranu tehdejšího Československa před Hitlerem.
Po odstoupení pohraničí na základě Mnichovské dohody a přičlenění města k Třetí říši byla v Horním Slavkově v roce 1941 obnovena těžba wolframu a cínu pro potřeby válečného průmyslu. Dne 7. května 1945 pak do města vstoupila I. pěší divize 5. armádního sboru americké armády.
Situace bezprostředně po válce byla ve městě velmi složitá. Jedním z důvodů byl nucený odsun většiny obyvatel města, ale také objev strategických zásob uranu. Pracovní sílu z počátku doplňovali a nahrazovali váleční zajatci, později vězni z celkem čtyř vybudovaných vězeňských táborů.
V 50. letech byla práce vězňů postupně nahrazována brigádníky a lidmi přicházejícími v rámci náborů z jiných částí země. Vyvstávají problémy s jejich ubytováním, které se řeší nejprve narychlo vybudovaným dřevěným sídlištěm. To v letech 1951 až 1960 nahradí nové, které je unikátní ukázkou takzvaného socialistického realismu.
Nově příchozí obyvatelstvo ale nemělo k místu žádný vztah. Často sem přicházelo pouze dočasně nalákané vysokými platy, které často končily v alkoholu nebo hazardních hrách. Nemalou měrou k tomu přispěla situace, kdy bylo město až do 60. let v režimu zóny s omezeným pohybem, kam se smělo jen na speciální propustky.
V 60. letech 20. století se situace v Horním Slavkově výrazně změnila. Ve městě vznikly nové strojírenské závody jako náhrada za utlumenou těžbu uranu a také první projekty rozvoje města, které se snažily alespoň částečně řešit nápravu škod způsobených v předchozím desetiletí. Přibývalo stálých obyvatel, včetně těch, kteří se ve městě již narodili. Vznikala nová infrastruktura, dětská hřiště, ale vedle těchto pozitivních kroků také postupně chátraly a následně byly bourány historické domy nesmírné ceny ve staré části města.
V roce 1974 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Slavkovský les a od 90. let jsou postupně podnikány jednotlivé kroky vedoucí k záchraně cenného historického jádra města. Území města zahrnuje i katastrální území již zaniklých obcí Bošířany, Kfely u Horního Slavkova, Ležnice, Ležnička a Třídomí. Tato obnova a ochrana historického jádra města je důležitým krokem k zachování kulturního a historického dědictví Horního Slavkova pro budoucí generace.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Horní_Slavkov
Dojmy: Město spíše komunistické zástavby, ale stále se zde zachovalo mnoho památek.
