Navštíveno: 3. 4. 2017
Historie: Malebná vesnička se rozkládá u úpatí Bájné hory Krudumu, mezi kopci zvanými Květný a Spálený vrch.
V knize Monumenta Egrana od Franze Gradla z roku 1886 je zapsáno, že první písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1290 a je nazvána Nothaftsgruen, další zmínka z téže knihy je z roku 1309 a je zde uvedena jako Nothaftezgrüne. Následující zmínku z roku 1483 uvádí Pelleter jako Nothaffczgrün. Další zápis se nachází v zemských deskách a je psán roku 1553 "we wsy Notisgrynu ginacz pirndorffu" následně je uvedena v zemských deskách jako Pirndorff. Roku 1654 ji uvádí Berní rula jako Birndorff a Müller ve svých mapách Čech ji zakresluje jako Pirndorf. Poslední forma jména se objevuje roku 1785 kdy ji autor Schaller zapsal jako Birndorf.
Grün des Nothaft (nově obdělaná půda majitele Nothafta) z tohoto významu je odvozená první forma jména této vesnice, a skutečně majitelem Sokolovské tvrze a jejího okolí v druhé polovině 12. století a v 1. polovině století 13. byl rod Nothaftů. Založení obce popisuje jedna pověst, ale to až na konec, podle dobových pramenů to byl v 2. polovině. 12. století jistý Albert Nothaft, kdo ji založil. Ten koupil šest dvorů, které se zde nacházely od Walsasského kláštera, a aby mu majetek nějakou dobu vydržel, na oplátku jim pronajal obce Erchensgrün, Jindřichovice a Radausgrünu u Liebensteinu.
Jakmile tento rod ztratil v tomto kraji moc, tak následně došlo také ke změně jména této vesnice na Birndorf (Hrušková), jak je uváděno v pramenech z roku 1553. Mělo to také svůj důvod, jelikož v okolí Hruškové se pěstovalo mnoho Hrušní, které dávali velmi velkou úrodu.
V témže roce 1553 skupuje pět dvorů tehdejší vesnice Wolf Šlik od města Sokolova.
Svou farností spadala vesnice pod Sokolov, jak již platilo od dob Nothaftů, také od té doby platilo pravidlo, že obyvatelé Hruškové museli platit poplatek faráři ročně 30 snopů obilí z každého obdělaného akru či ovocného stromu. Když udeřil rok 1787 byla obec připojena pod farnost Lobzy, jen aby dne 2. dubna 1788 byla připojena farností pod nově vzniklou farnost ve Starém Sedle.
Roku 1856 nechala vesnice vybudovat malou dvoutřídní školu, a také tím získala stálého učitele, jelikož ten původní sem docházel jen v zimě. Největšího vrcholu se dočkala škola v roce 1883, kdy zde bylo 83 dětí, ale od té doby děti jen ubývali. O 15 let později tedy v roce 1898 zde bylo již jen 43 žáků.
V průběhu 19. století se zdejší obyvatelé živily především v uhelných dolech, sklárně v Dolním Rychnově a v chemických závodech. Trochu i hospodařily a poblíž kostela sv. Mikuláše, bylo i několik štol na železnou rudu, které nesly jméno (Niklasstollen).
V letech 1888 byl postaven ve vsi Společenský dům, kde se odehrávalo veškeré kulturní dění a v roce 1910 zde byl založen Hasičský sbor, který ovšem časem zanikl.
V době mezi válkami zde kvetl turismus, jako asi všude. Nejvíce však lákalo návštěvníky možnost vylézt na tenkrát ještě holý vrchol hory Krudumu a pokochat se okolím z krásné kamenné rozhledny.
Zde je citace pověsti o založení Hruškové, ale ještě před tím vřele doporučuji navštívit odkazy, které uvádím dole, je zde mnoho zajímavostí o zdejším kraji, a také pověstí.:
"Kdysi dávno žil na hradu Krudum slavný kníže Bodigor, jenž byl znám svou bojovností a udatností. Když právě nedoprovázel panovníka na jeho cestách, pobýval s oblibou na svém krudumském hradě. Rád se projížděl na koni, divoce se proháněl sám hlubokými lesy nebo obhlížel své panství. Jednou také projížděl krajem a znenadání před sebou uviděl stařenu nesoucí na zádech krosnu zakrytou plachtou. „Osobo,co to neseš?“ zeptal se zvědavě. „To, čeho mám doma nejvíce, hrušky, jablka, někdy i švestky, pane,“ odpověděla stařena uctivě, i když knížete nepoznala. „A kam je neseš?“ „Dneska do Třídomí, zítra do Vranova, pozítří do Lobzů, kdo kde koupí.“ „A jsou ty hrušky dobré?“ „Však ochutnej.“ Bodigor přijal nabízenou hrušku a ta mu velmi zachutnala. Se stařenou se proto domluvil, že bude nosit ovoce i na jeho hrad. Tak se také stalo. Od toho dne stařena často zacházela do hradního sídla a plody své zahrady nabízela pánovi i jeho družině. Všichni si na ni a její chutné ovoce zvykli. Jednoho dne však nepřišla a za několik dní se donesla zpráva, že byla nalezena na cestě pod Krudumem mrtvá. Všem to bylo líto a tak Bodigor přikázal na její památku v místech, kde ji našli, postavit kamennou mohylu. Mohyle a jejímu okolí se začalo říkat U hruškové báby. Později se v kraji rozmohli loupežníci, kteří k úkrytu využívali místní husté tmavé lesy. Každou chvíli se odněkud nečekaně vynořili, přepadali obchodníky i pocestné, oloupili je, a zase zmizeli. Na žádné z cest, které kolem Krudumu vedly, nebylo bezpečno. Aby Bodigor omezil nebezpečí přepadů, nechal vykácet kolem obchodních cest velké plochy lesa. Na některých vhodných místech postavil menší strážní tvrze, které pocestné chránily. Těch vyrostlo několik a jedno velmi vhodné místo bylo nedaleko mohyly U Hruškové báby. Vyrostla tam nejdříve strážná hláska, a protože toto místo bylo výhodně položené, později se okolo začaly objevovat i obyčejné chalupy. Obydlí postupně přibývala a po čase se místo rozrostlo do velikosti obce. Místu se dál říkalo U hruškové báby, ale jak se obec rozrůstala, zkrátil se její název jen na „Hrušková“."
Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/hruskova/
Zdroj: https://www.slavkovsky-les.cz/povesti-slavkovskeho-lesa/o-obci-hruskove
Dojmy: V této malé vesničce se nedochovalo prakticky skoro nic, ale co je zde zajímavé leží v okolí vesnice.
